Litinové dekorace z Kasli

V roce 1747 zakoupil ruský průmyslník a podnikatel Jakov Korobkov pozemek v tehdejší vesnici Kasli v Čeljabinské oblasti, kde postavil několik továren. Místo si vybral cíleně pro jeho nerostné bohatství (blízkost kvalitní železné rudy a unikátního modelářského písku) a dostatek dřeva z rozsáhlých okolních lesů, z něhož se pálilo pro slévárny dřevěné uhlí. Město Kasli se totiž nachází na východních svazích jižního Uralu, asi 100 km jižně od Jekatěrinburgu.

Původně byla většina výroby orientována na armádní zakázky, ale zároveň tyto uralské továrny vyráběly kvalitní kuchyňské nádobí, hrnce, kotlíky, příbory apod. Když byla slévárna v roce 1751 zakoupena ruskou podnikatelskou a šlechtickou rodinou Děmidovových, byly již odlitky z Kasli známé v Evropě i v Asii. Proslavené umělecké odlitky však začali ve slévárně vyrábět později, až v devatenáctém století, nejdříve jako kopie a později i své vlastní návrhy.[4] Zasloužil se o to další majitel továrny, obchodník Lev Rastorgujev, který ji koupil za 700 tisíc rublů. Byl talentovaným manažerem a za dobu, po kterou továrnu řídil, se mu podařilo věhlas odlitků z Kasli znásobit. Od roku 1809 on a jeho následníci přivedli do továrny mnoho talentovaných sochařů, umělců a řemeslníků, mistrovsky ovládajících formování a lití. Tak se do Kasli dostali například umělci z petrohradské Akademie umění M. D. Kanajev a N. R. Bax, kteří později v továrně otevřeli uměleckou školu.

Odlitky z Kasli jsou charakterizovány zručností umělců, která se projevuje neobvyklou jasností a hladkostí kovového povrchu. Používaná litina vysoké kvality byla tavena na ohni z dřevěného uhlí a odlévána do nejjemnějšího písku.

Slévárna v Kasli získala řadu ocenění. V roce 1860 byla oceněna zlatou medailí Svobodné ekonomické společnosti, rok poté získala stříbrnou medaili na textilní výstavě v Petrohradu. Další ceny a diplomy následovaly v rychlém sledu – zlaté a stříbrné medaile z mezinárodních výstav v Paříži (1867), Vídni (1873), Filadelfii (1876), Kodani (1888), Stockholmu (1897) a opět v Paříži (1900).

• 
  V. Ležněv: „Kavkazský zajatec“
• 
  Eugene Lanceray: „Voják s dívkou“, Saratovské muzeum
• 
  Pavilon z litiny na výstavě v Nižním Novgorodě 1896
• 
  Vasilij Demut-Malinovskij: Busta Alexandera Suvorova
• 
  Nikolaj Lavereckij: „Rusko“ (1896)
• 
  „Kůň na pastvě“ 1860 – reprodukce díla Pierra Julese Menea z r. 1846 [9]
• 
  Socha „Záporožský kozák a věštka“
• 
  Socha A. S. Puškina