Lili Marleen
Lili Marleen je píseň, jejímž autorem je hamburský spisovatel a básník Hans Leip. Text napsal za první světové války před odjezdem na ruskou frontu v roce 1915. Hudbu složil Norbert Schultze (německý skladatel, který později proslul jako autor vojenských pochodů Bomben auf England či Das U-Boot-Lied, ale i oper a muzikálů) v roce 1938.
Lili Marleen | |
---|---|
Památník Lale Andersenové a Lili Marleen v severoněmeckém Langegoogu |
Za druhé světové války tuto píseň (v podání Lale Andersenové) pravidelně vysílaly snad všechny rozhlasové stanice Wehrmachtu, takže se stala „osudovou písní“ německých vojáků. Později si dokonce získala oblibu i mezi spojeneckými vojáky. V roce 1944 byl v Británii natočen film The True Story of Lili Marleen.
Přes svou oblíbenost byla později píseň nacistickým režimem zakázána, a to pro svůj „pochmurný až depresivní text“.
Přestože text je napsán z pohledu vojáka, hrála se píseň především v podání zpěvaček – kromě již zmíněné Lale Andersenové to byla například Marlene Dietrichová, která Lili Marleen nazpívala pro americké vojáky. V roce 1980 natočil německý režisér Rainer Werner Fassbinder film s názvem Lili Marleen. Existují také moderní nahrávky této písně, např. z roku 2000 v podání německé death-metalové skupiny Atrocity a z roku 2005 v podání německé dark-metalové skupiny Eisregen. V češtině píseň nazpívala Světlana Nálepková (1995), Taxmeni (1998) a píseň Lili Marlen je na albu Tango desolato (2008) skupiny Lili Marlene, kde ji nazpívala Dáša Součková.
Píseň Lili o písni Lili Marleen složil Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem pro kabaret Jonáš a tingl-tangl (1962).
D-Day Dodgers
Když spojenečtí vojáci bojující v Itálii získali po invazi do Normandie pocit, že jsou jejich zásluhy neprávem opomíjeny, složili na melodii Lili Marleen sarkastickou píseň D-Day Dodgers, v níž jakoby naznačují, jak snadný je jejich pobyt na Apeninském poloostrově.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lili Marleen na Wikimedia Commons
- „Oficiální stránka Lili Marleen“ (německy/anglicky)
- Česká verze textu Archivováno 30. 4. 2011 na Wayback Machine