Libuš

Podle pověstí byla Libuš již v době kněžny Libuše místem s vyhlášeným chovem hus. Její název je někdy od kněžny odvozován, ale ve skutečnosti vznikl podle osobního jména libušského hospodáře. Druhotvar toho jména zněl Libouš (viz Profous). Libuš byla malou vesnicí, o které se z historie dochovalo jen málo zpráv. První nalezená písemná zmínka je datována do roku 1321, kdy zdejší tvrz dobyli staroměstští měšťané. Stavebně historický průzkum z roku 2009 prokázal, že tvrz nestála na místě domu čp. 1. Stejně je tomu s údajnou zachovalou okrouhlou věží, která měla u domu stát až do poloviny 19. století. Původní zpráva pochází od pamětníka a byla zaznamenaná Cyrilem Merhoutem začátkem 20. století. Sklepení s mohutným zdivem, v kterém má být podle pověsti zazděný vchod do tajné chodby na nedaleký Nový hrad Václava IV. je až stavbou z části 18. a z části až konce 19. století. Pověst proto na Libuši nemá reálné základy. Minimálně v souvislosti s domem čp. 1.

V roce 1367 tvrz a obec vlastnil Ješek Rost, v roce 1406 Mikuláš z Libuše. Po husitských válkách potvrdil vlastnictví obce Starému městu císař Zikmund. Neznámo kdy Libuš zpustla, nejspíše se tak stalo již na počátku 16. století. Znovu se na jejím území usadili lidé až před rokem 1688. Tehdy Libuš ke kunratickému panství přikoupil Jan František, mladší syn novoměstského hejtmana Václava Karla Čebelického ze Soutic. Libuš byla jen malou vesnicí, celé 18. století čítala jen osm domů a panskou hospodu. K tomuto období se dochovalo velmi málo pramenů.

Stabilní katastr v roce 1843 uvádí 23 domů a 135 obyvatel. V této době se z Libuše stává známá husařská obec, z které se vyvážely husy nejen na pražské trhy, ale i do zahraničí.

Osada Libuš přináležela k sousední 1,5 km vzdálené politické obci Kunratice až do dne 30. března 1930, kdy se vynesením Zemského úřadu v Praze stala samostatnou obcí politickou.

V roce 1968 byla Libuš jako průmyslově-zemědělská vesnice s 1955 obyvateli připojena k Praze. Při připojení si zachovala vlastní místní národní výbor, který byl podřízen obvodnímu národnímu výboru Prahy 4.

V roce 1974 byla k Praze připojena též Písnice, přitom byl zrušen její místní národní výbor a někdejší samostatná obec byla podřízena místnímu národnímu výboru v Libuši. Podle informací na stránce písnických hasičů[3] se MNV v roce 1974 jmenoval Libuš-Písnice a teprve někdy později byl přejmenován na Praha-Libuš.

Kolem roku 1988 začaly být některé dosavadní působnosti ONV Praha 4 přenášeny na MNV Praha-Modřany. V letech 1995–2001 bylo území městské části Praha-Libuš společně s územím městské části Praha-Kunratice v rámci patnáctiobvodového členění zařazeno do rozšířeného správního obvodu sousední městské části Praha 12, tedy původní m. č. Praha-Modřany. Současně městská část Praha-Libuš měla působnost například stavebního nebo živnostenského úřadu pro své území i pro území městské části Praha-Kunratice.

Při další správní reformě od roku 2002 o tyto nadstandardní kompetence přišla a stala se jednou z 35 „malých“ městských částí, jejichž správní obvody nepřesahují vlastní území; dosavadní nadstandardní kompetence přenesené působnosti pro její území převzala Praha 12, zatímco působnost pro Kunratice převzala městská část Praha 4.

Se jménem Libuše bývaly či jsou spojeny objekty, které se nacházejí zčásti nebo zcela mimo katastrální území Libuš.

Sídliště Lhotka-Libuš leží na území Kamýku, před zřízením tohoto nového katastrálního území v roce 1988 leželo na území Lhotky a Libuše.

Masokombinát Písnice (Masospol Písnice a. s.) se dříve označoval jako Masokombinát Libuš. Jeho hlavní část leží v Písnici a jen menší části na severu zasahují do Libuše a Kunratic.

Rovněž meteorologická observatoř Českého hydrometeorologického ústavu spadající od roku 1988 do nového katastrálního území Kamýk (a předtím do Libuše) bývala dříve označována podle nejbližší obytné zástavby jako libušská a dodnes se autobusová zastávka u ní jmenuje Observatoř Libuš.