Libanonská vlajka

Pobřeží dnešního území Libanonu by osídleno již od paleolitu. V bohaté historii byl Libanon součástí Fénicie, Asýrie, Novobabylonské říše, Perské říše, říše Alexandra Velikého, helenistických států Ptolemaiovců a Seleukovské říše, Římské říše, Byzantské říše. Poté bylo území dobyto Araby, poté Turky, křižáky (jako součást Tripolského hrabství a Jeruzalémského království), ovládáno Mamlúckým sultanátem a Osmanskou říší.[2]

V 18. století začali maronitští křesťané užívat bílé prapory s uprostřed umístěným cedrem. Cedrové háje pokrývaly v té době pokrývaly většinu území Libanonu, odkazovalo se na to v bibli a od roku 1845 byly cedry označovány za boží stromy.[2]

Po 1. světové válce obsadila Libanon (1. října 1918) arabská vojska z Hidžázu, vlajky Hidžázu, které zavlály v Libanonu byly tvořeny listem o poměru stran 2:3 (někdy uváděno 1:2) se třemi vodorovnými pruhy: černým, zeleným a bílým. U žerdi byl červený klín sahající do třetiny délky vlajky.[2]

Již 8. října 1918 byl Libanon obsazen francouzskými (a britskými) vojsky a začaly se vyvěšovat (především) vlajky francouzské.[2]

8. března 1920 bylo vyhlášeno Syrské království, které si nárokovalo území tzv. Velké Sýrie, zahrnující i Libanon. Vlajkou království byla vlajka Hidžázu, avšak o poměru stran 1:2, doplněná o bílou, sedmicípou hvězdu v červeném klínu.[2]

Francií ani Spojeným královstvím nebyl tento stát uznán, a již 24. července 1920 byly syrská vojska poražena a Damašek obsazen Francouzi. V Sýrii (včetně Libanonu) se začaly vyvěšovat vlajky se světle modrým listem a bílým půlměsícem uprostřed (s cípy směřujícími k vlajícímu okraji, v kantonu pak byla francouzská trikolóra.[2]

1. září 1920 se území stalo součástí mandátního území Sýrie a Libanon ale do konce roku vznikly na tomto území čtyři loutkové státy – jedním z nich byl Velký Libanon. Vlajkou se stala (na popud Naouma Mokarzela, vůdce libanonského osvobozeneckého hnutí) francouzská trikolóra s kresbou cedru v bílém pruhu. I po vyhlášení autonomní Libanonské republiky (23. května 1926) byla vlajka zachována. V článku č. 5 ústavy byla vlajka popsána jako „modrá, bílá a červená s cedrem v bílé části”.[2] Z vágního popisu plyne několik variant vlajky (cedr zelený, černý, či zelený s hnědým kmenem).

• 
  Vlajka maronitských křesťanů (18. století), ve zdroji hnědý kmen
• 
  Vlajka Osmanské říše v Libanonu (do roku 1918)
  Poměr stran: 2:3
• 
  Vlajka Hidžázu v Libanonu (1918)
  Poměr stran: 2:3
• 
  Francouzská vlajka v Libanonu (1918–1943)
  Poměr stran: 2:3
• 
  Vlajka Syrského království v Libanonu (1920)
  Poměr stran: 1:2
• 
  Vlajka Sýrie, včetně Libanonu (1920)
  Poměr stran: 2:3
• 
  Varianta libanonské vlajky (1920–1943)
  Poměr stran: 2:3
• 
  Varianta libanonské vlajky (1920–1943)
  Poměr stran: 2:3
• 
  Varianta libanonské vlajky (1920–1943)
  Poměr stran: 2:3

11. listopadu 1943 byl schválen návrh poslance Henri Phillipe Pharaouna na vlajku (v té době ještě nevzniklého) nového Libanonu. Vlajka (platná dodnes) byla poprvé vztyčená 21. listopadu 1943 ve 23:20 v městečku Bechamoun nedaleko Bejrútu, v předvečer jednostranného vyhlášení nezávislosti na Francii. Oficiálně byla vlajka zavedena ústavním zákonem 7. prosince 1943. Plná nezávislost byla vyhlášena 1. ledna 1944.[2]

Poměr stran nebyl v ústavě vysloveně uveden, převzal se zřejmě z francouzské vlajky: 2:3. V textu zákona byl uveden termín „zelený cedr”, po zavedení se však užívaly (protiústavní) vlajky s hnědými kmeny stromu. Od poloviny 90. let 20. století se začala užívat správně barevná vlajka s cele zeleným cedrem.[2]

• 
  Neústavní varianta libanonské vlajky (1940–polovina 90. let 20. století)
  Poměr stran: 2:3

Libanonské guvernoráty

Libanon se administrativně člení na 8 guvernorátů (muḥāfaẓah). Tyto jednotky zřejmě neužívají své vlajky, užívají se však vlajky vojenských oblastí, odpovídající guvernorátům – resp. ji užívá 5 těchto oblastí.[2] (nejsou obrázky) Vlastní vlajku zřejmě užívá i hlavní město Bejrút.[4] (není obrázek)