Li Sien (velký sekretář)

Li Sien (čínsky pchin-jinem Lǐ Xián, znaky zjednodušené 李贤, tradiční 李賢 ; 1408 – 22. ledna 1467),[1] byl politik čínské říše Ming. Císař Jing-cung na jaře 1457 jmenoval velkým sekretářem, po krátké přestávce se v létě 1457 do velkého sekretariátu vrátil a až do své smrti zastával pozici prvního velkého sekretáře, přičemž poslední dva roky sloužil Jing-cungovu synovi, císaři Čcheng-chuovi.

Li Sien
první velký sekretář
Ve funkci:
1457 – 1467
PanovníkJing-cung, Čcheng-chua
PředchůdceSü Pin
NástupceČchen Wen
velký sekretář
Ve funkci:
1457 a 1457 – 1467
PanovníkJing-cung, Čcheng-chua
Narození1408
Teng-čou, Che-nan
Úmrtí22. leden 1467
NárodnostChan
Země říše Ming
ChoťZhang Shi(Wife of Lixian)
RodičeLi Sheng a Ye Shi(Lixian Mu)
Alma materťin-š’ (1433)
Náboženstvíkonfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Li Sien je čínské jméno, v němž Li je příjmení.

Jména

Li Sien používal zdvořilostní jméno Jüan-te (čínsky pchin-jinem Yuándé, znaky 原德). Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-ta (čínsky pchin-jinem Wéndá, znaky zjednodušené 文达, tradiční 文達).

Život

Li Sien se narodil roku 1408, pocházel z Teng-čou (dnes městský okres v městské prefektuře Nan-jang v provincii Che-nan).[1] Vynikl v úřednických zkouškách, v provinčních zkouškách byl první, palácové zkoušky absolvoval a hodnost ťin-š’ získal roku 1433. Postupoval v úředních funkcích, počátkem 50. let podporoval Jü Čchiena, když sloužil jako zástupce ministra vojenství, poté byl přeložen do stejné funkce na ministerstvo daní a roku 1454[2] na ministerstvo státní správy.

Poté, co se císař Jing-cung počátkem roku 1457 podruhé chopil moci, jmenoval nové velké sekretáře, Li Siena mezi nimi. Už 28. června 1457 se ale Li Sien a jeho kolega Sü Jou-čen stali obětí pomluv ze strany generálů Š’ Chenga a Cchao Ťi-sianga a byli uvězněni. Li Sien se dokázal ospravedlnit a 29. července se vrátil do úřadu.

Od roku 1457 byl Li Sien jako první velký sekretář nejvlivnějším mužem v mingské vládě. Postupně obsadil významné posty v administrativě svými kandidáty, vesměs schopnými a respektovanými muži. Jeho moc nebyla pociťována jako nepřiměřená, neboť při rozhodování vždy preferoval diskuzi a především personální otázky konzultoval s ministry státní správy (v případech úředníků) a ministry vojenství (u důstojníků).[3]

Své postavení si udržel i po smrti Jing-cunga v únoru 1464.[pozn. 1] Důvěra nového císaře Čcheng-chuy v Li Siena se patrně zakládala i na Li Sienově podpoře Čcheng-chuy jako následníka trůnu.[3] Vztahy mezi Jing-cungem a Čcheng-chuou měly totiž daleko do dobrých, otec pochyboval o synově způsobilosti k vládnutí,[6] protože jako dítě Čcheng Chua reagoval pomalu a koktal.[5] A až velcí sekretáři v čele s Li Sienem ho přesvědčili o správnosti zachování nástupnictví nejstaršího syna.[7]

Li Sien zůstal v čele sekretariátu a neformálně i celé mingské vlády do své smrti. Zemřel 22. ledna 1467,[1] za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-ta (文达).

Odkazy

Poznámky
  1. Stal se členem dvanáctičlenné rady, která měla projednávat vládní politiku a radit novému císaři Čcheng-chuovi.[4] V radě bylo šest úředníků: velký sekretář Li Sien, ministr státní správy Wang Ao, ministr daní Nien Fu, velký sekretář Pcheng Š’, ministr vojenství Ma Ang (1399–1476) a velký sekretář Čchen Wen (1405–1468), čtyři eunuchové: Liou Jung-čcheng, Sia Š’, Fu Kung, Niou Jü a dva vojáci: Sun Ťi-cung (1395–1480, markýz z Chuej-čchang) a Sun Tchang (1392–1471, markýz z Chuaj-ning).[5]

Reference
  1. GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. S. 819. (anglicky) [Dále jen Goodrich].
  2. HEER, Ph. de. The Care-taker Emperor : Aspects of the Imperial Institution in Fifteenth-century China as Reflected in the Political History of the Reign of Chu Chʾi-yü. Leiden: Brill, 1986. 226 s. ISBN 9004078983, ISBN 9789004078987. S. 105. (anglicky) [Dále jen Heer].
  3. MOTE, Frederick W. The Ch'eng-hua and Hung-chih reigns, 1465—1505. In: MOTE, Frederick W; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Mote]. ISBN 0521243327. S. 343–402, na s. 361. (anglicky)
  4. Mote, s. 367.
  5. Goodrich, s. 299.
  6. Heer, s. 145.
  7. Mote, s. 345.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.