Levý vaz trojúhelníkový

Levý vaz trojúhelníkový, latinsky ligamentum triangulare sinistrum, je štíhlý trojúhelníkový vaz, který připojuje levý jaterní lalok k bránici. Je tvořený volným koncem levého věncového vazu (lig. coronarium sinistrum) v místě, kde se spojují jeho dva listy ohraničující zadní brániční plochu jater, která není pokrytá pobřišnicí (area nuda). Jedná se o duplikaturu pobřišnice tvořenou jejím přechodem z nástěnné pobřišnice a serózní povlak samotných jater.

Levý vaz trojúhelníkový
Brániční plocha jater s vazy, levý vaz trojúhelníkový = left triangular ligament
Brániční plocha jater s vazy, levý vaz trojúhelníkový = left triangular ligament
Břišní dutina po odstranění přední břišní stěny a orgánů, odstup nástěnné pobřišnice na pobřišnici viscerální, kryjící orgány
Břišní dutina po odstranění přední břišní stěny a orgánů, odstup nástěnné pobřišnice na pobřišnici viscerální, kryjící orgány
Latinsky ligamentum triangulare sinistrum
Soustava mesohepaticum, vazy fixující játra v břišní dutině
Gray 1193

Levý trojúhelníkový vaz tvoří na levém horním okraji levého jaterním laloku cípovitý výběžek z vaziva, zvaný appendix fibrosa hepatis, neboli jaterní přívěsek.

Společně s ostatními vazy odstupujícími z jater tvoří tzv. mezohepaticum, závěsný aparát jater v břišní dutině.

Levý vaz trojúhelníkový u zvířat

Podobně jako u člověka je pravý vaz trojúhelníkový vytvořen i u domácích savců, není ale protažený v appendix fibrosa. U psa a kočky spojuje játra s bránicí,[1] u skotu jsou redukovaný a připojuje k bránici jen jejich levý zadní okraj.[2] U koně je levý vaz trojúhelníkový mohutně vyvinutý a dlouhý, připojuje celý zadní okraj jater nalevo od místa otisku jícnu k centrum tendineum bránice. U koně jsou trojúhelníkové vazy, levý i pravý, tou nejdůležitější strukturou, která drží játra v pozici.[3]

U ptáků na levé straně trojúhelníkový vaz odstupuje od levého jaterního laloku na okraji jeho viscerální plochy, probíhá do strany mezi zádovou a břišní polovinou dutiny tělní, spojuje se se stěnou zadních hrudních vzdušných vaků a v místě styku zadního hrudního a břišního vzdušného vaku přirůstá k tělní stěně.[4]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ČERNÝ, Hugo. Veterinární anatomie pro studium a praxi. Brno: Noviko a.s., 2004. 528 s. ISBN 80-86542-05-X. Kapitola 5.7.1.4. Játra, hepar, řec. jecur, s. 226.
  2. ČERNÝ, Hugo. Veterinární anatomie pro studium a praxi. Brno: Noviko a.s., 2004. 528 s. ISBN 80-86542-05-X. Kapitola 5.7.4.4. Játra, hepar, řec. jecur, s. 268.
  3. ČERNÝ, Hugo. Veterinární anatomie pro studium a praxi. Brno: Noviko a.s., 2004. 528 s. ISBN 80-86542-05-X. Kapitola 5.7.2.3. Játra, hepar, s. 242.
  4. ČERNÝ, Hugo. Anatomie domácích ptáků. 1. vyd. Brno: Metoda, 2005. 447 s. ISBN 80-239-4966-7. Kapitola 8.8. Játra, hepar, s. 261.

Literatura

  • Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. Příprava vydání James S. Dooley, Anna Lok, Andrew K. Burroughs, Jenny Heathcot; autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch. 12. vyd. [s.l.]: Wiley-Blackwell, 2011. 792 s. ISBN 978-1-4051-3489-7. (anglicky)
  • DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Berlín: Springer, 2009. 680 s. ISBN 978-3-540-93841-5. (anglicky)

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.