Věncový vaz

Věncový vaz, latinsky ligamentum coronarium, je vaz, který spojuje brániční plochu jater s bránicí. Je tvořen pobřišnicí, která v něm přechází z nástěnné pobřišnice pokrývající bránici v serózní obal jater. Ohraničuje plochu jater zvanou area nuda, kde játra nejsou pokryta serózou a s bránicí přímo srůstají.

Věncový vaz
Přední plocha jater s vazy, věncový vaz = coronary ligament
Přední plocha jater s vazy, věncový vaz = coronary ligament
Pohled na játra zezadu a zespodu, věncový vaz = coronary ligament
Pohled na játra zezadu a zespodu, věncový vaz = coronary ligament
Latinsky ligamentum coronarium hepatis
Soustava mesohepaticum, vazy fixující játra v břišní dutině
Gray 1192

Věncový vaz na přední ploše jater přechází v srpovitý vaz, který prochází dopředu přes brániční plochu a dělí játra na dva laloky, levý a pravý. Na odstupu srpovitého vazu se věncový vaz rozděluje na pravý a levý. Levý věncový vaz, lig. coronarium sinistrum, je jen tenký a velmi krátký, s volným okrajem, který se nazývá levý trojúhelníkový vaz, lig. triangulare sinistrum.[1] Spojuje zadní okraj levého laloku a bránici. Pravý věncový vaz, lig. coronarium dextrum, je větší a rozděluje se na dvě části: Přední spojuje pravý lalok s bránicí, zadní přechází v zadní části jater až do lig. hepatorenale, vazu, který spojuje játra s pravou ledvinou.[1] Volný okraj pravého věncového vazu také přechází do trojúhelníkovitého vazu lig. triangulare dextrum.

Věncový vaz je součástí souboru vazů, které fixují játra v jejich pozici v břišní dutině, zvaných mezohepaticum.

Věncový vaz u zvířat

Podobně jako u člověka jsou věncové vazy vytvořeny i u domácích savců. U psa a kočky spojují zadní okraj jater s bránicí a s jícnem,[2] u skotu se táhnou mezi játry a bránicí a ohraničují area nuda,[3] u koně jsou věncové vazy jen drobné, odstupují v blízkosti trojúhelníkovitých vazů a podél dolní duté žíly se upínají na bránici.[4]

Obdobnou strukturou u ptáků jsou krátké kolagenní vazy, které odstupují ze zadního okraje jater a vrůstají do septum horizontale tělní stěny.[5]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Berlín: Springer, 2009. 680 s. ISBN 978-3-540-93841-5. Kapitola Gross Anatomy, s. 12. (anglicky)
  2. ČERNÝ, Hugo. Veterinární anatomie pro studium a praxi. Brno: Noviko a.s., 2004. 528 s. ISBN 80-86542-05-X. Kapitola 5.7.1.4. Játra, hepar, řec. jecur, s. 226.
  3. ČERNÝ, Hugo. Veterinární anatomie pro studium a praxi. Brno: Noviko a.s., 2004. 528 s. ISBN 80-86542-05-X. Kapitola 5.7.4.4. Játra, hepar, řec. jecur, s. 268.
  4. ČERNÝ, Hugo. Veterinární anatomie pro studium a praxi. Brno: Noviko a.s., 2004. 528 s. ISBN 80-86542-05-X. Kapitola 5.7.2.3. Játra, hepar, s. 242.
  5. ČERNÝ, Hugo. Anatomie domácích ptáků. 1. vyd. Brno: Metoda, 2005. 447 s. Kapitola 8.8. Játra, hepar, s. 261 isbn = 80-239-4966-7.

Literatura

  • Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. Příprava vydání James S. Dooley, Anna Lok, Andrew K. Burroughs, Jenny Heathcot; autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch. 12. vyd. [s.l.]: Wiley-Blackwell, 2011. 792 s. ISBN 978-1-4051-3489-7. (anglicky)
  • DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Berlín: Springer, 2009. 680 s. ISBN 978-3-540-93841-5. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.