Leucéna

Leucéna (Laucaena) je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to stálezelené stromy se složenými listy a kulovitými květenstvími. Jsou rozšířeny v počtu asi 22 druhů v tropické a subtropické Americe. Leucéna bělohlavá je druh pěstovaný v tropech celého světa jako okrasná nebo stínící dřevina, krmivo i palivo.

Leucéna
Leucéna bělohlavá (Leucaena leucocephala)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďCaesalpinioideae
Rodleucéna (Laucaena)
Benth., 1842
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plodící leucéna bělohlavá

Popis

Leucény jsou stálezelené beztrnné malé až středně velké stromy dorůstající až 20 metrů výšky. Listy jsou dvakrát zpeřené, složené z mnoha drobných nebo z menšího počtu větších lístků. Lístky jsou vstřícné, přisedlé nebo jen krátce řapíčkaté. Na vrcholu řapíku je jedno nebo výjimečně 2 nektária, další nektária jsou na bázi posledního a předposledního páru postranních listových vřeten. Palisty jsou drobné, štětinovité, vejčité nebo na vrcholu dlouze protažené, vytrvalé nebo opadavé. Květy jsou drobné, obvykle oboupohlavné, přisedlé, nažloutle bílé nebo zelenavé, uspořádané v hustých, kulovitých, stopkatých hlávkách. Tato květenství jsou jednotlivá a úžlabní nebo ve vrcholových svazečcích či hroznech. Kalich je zvonkovitý nebo trubkovitě zvonkovitý, zakončený 5 krátkými zuby. Korunních lístků je 5 a jsou téměř nebo zcela volné, na vrcholu špičaté či zaoblené. Tyčinek je 10, jsou volné a vyčnívají z květů. Semeník je přisedlý nebo stopkatý, s nitkovitou čnělkou a mnoha vajíčky. Lusky jsou stopkaté, široce čárkovité, tence kožovité, pukající 2 chlopněmi. Obsahují mnoho plochých, vejcovitých, hnědavých nebo černých semen.[1][2][3]

Rozšíření

Rod Leucéna zahrnuje asi 22 až 24 druhů. Je rozšířen v Americe od jihu USA (Texas) po Venezuelu a Peru. Centrum druhové diverzity je v Mexiku, kde roste celkem 19 druhů. Do Jižní Ameriky zasahuje jediný druh, Leucaena trichodes. V jižních oblastech USA rostou celkem 2 druhy. Leucéna bělohlavá pochází původně z jižního Mexika nebo Střední Ameriky, je však hojně pěstován v tropech a subtropech celého světa a místy i zdomácněl.[1][4]

Obsahové látky

Kůra leucény bělohlavé obsahuje asi 16% tříslovin, v listech je obsažen kvercitrin a asi 3% tříslovin. Semena tohoto druhu obsahují 3 až 5% neproteinové aminokyseliny mimosinu (nazývaného též leucenol) a jsou jedovatá. Tato látka je obsažena i v listech.[5][6]

Zajímavosti

Kořeny leucény bělohlavé pronikají hluboko do půdy. V prvním roce hlavní kořen pronikne do hloubky až 2 metry, u 5 let staré rostliny již dosahuje hloubky až 5 metrů.[3]

Zástupci

Kmen leucény bělohlavé

Význam

Leucéna bělohlavá je pěstována v tropech a subtropech jako okrasná rostlina, zelené hnojení a krmivo pro skot, ovce a kozy. Pro prasata je jedovatá. Je také významná jako zdroj palivového dříví a na výrobu dřevěného uhlí.[2][7] Vysazuje se také k ochraně půdy a vody, při zalesňování a k zabránění větrné erozi. Dřevina je vysazována jako stínící strom na plantážích kávy, kakaa, čaje, olejné palmy a jiných plodin.[3] Semena leucény bělohlavé jsou ve Vietnamu užívána proti onemocnění škrkavkami.[6]

Dřevo leucén je vesměs tvrdé, těžké a často i atraktivní, nebývá však dostupné v komerčně významném množství. Těží se zejména druhy L. diversifolia, L. trichandra, L. salvadorensis a L. shannonii. Druhy L. esculenta a L. pulverulenta z Mexika a j. USA mohou dosáhnout výšky 15 až 20 metrů a průměru kmene přes 50 cm.[3]

V České republice je leucéna bělohlavá k vidění ve sbírkách botanických zahrad, jak např. v Pražské botanické zahradě v Tróji nebo Botanické zahradě UK Na Slupi.[8]

Odkazy

Reference

  1. BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Missouri: Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9.
  2. DELIN, Wu; NIELSEN, I.C. Flora of China: Leucaena [online]. Dostupné online.
  3. ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.
  4. International Legume Database: GENUS [online]. Dostupné online. (anglicky)
  5. KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.
  6. HAN, Sang Tae et al. Medicinal Plants in Viet Nam. Hanoi: Institute of Materia Medica, 1990. ISBN 92-9061-101-4.
  7. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
  8. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.