Letohrádek Pia IV.

Letohrádek Pia IV. se nachází ve Vatikánských zahradách, severozápadně od baziliky sv. Petra. Budovu navrhl v roce 1558 architekt Pirro Ligorio na žádost Pavla IV. jako místo nerušeného odpočinku v náročném papežském úřadu. Realizace stavby se však již tento papež nedočkal a budova v pozdně renesančním slohu byla dokončena až za pontifikátu Pia IV., v roce 1563. Prostor užívali v 16. století římští intelektuálové k literárním setkáním, vedeným Karlem Boromejským (1538 – 1584).

Letohrádek Pia IV.
Základní informace
Sloh	manýrismus
Architekt	Pirro Ligorio
Poloha
Adresa	Vatikán, Vatikán Vatikán
Souřadnice	41°54′15″ s. š., 12°27′9″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Letohrádek Pia IV. ze střechy chrámu sv. Petra

Vnější fasády letohrádku zdobí bohaté štuky s převážně pohanskými mytologickými scénami, zatímco fresky a mozaiky v interiérech čerpají často z křesťanských motivů (život Mojžíše a Krista). Autory maleb jsou Federico Barocci, Federico Zuccaro a Santi di Titi.

Fresky jsou v interiéru i exteriéru doplněny neobvyklými mozaikami z barevných oblázků, mušlí a zlomků skla, které mají hrubý povrch a tím vytvářejí zvláštní rustikální efekt.

Letohrádek má několik částí:

• Eliptické nádvoří se nachází ve středu letohrádku a jednotlivé části propojuje do jednoho celku. Jeho geometrickou mramorovou dlažbu navrhl Niccolo Bresciano. Ve středu nádvoří se nachází fontána a kolem dokola mramorové lavice a kamenné vázy s květinami. Fontána pochází z dílny Giacoma da Casignola a Giovanniho di Sant’Agata. Je zdobená dvěma mramorovými andílky – putti, kteří drží u ucha lasturu a sedí na delfínech. Z nich tryská voda do nádrže. Původně byly sošky součástí jiné kašny.

• Dvě protilehlé zděné brány, uzavřené dubovými vraty s mřížovím, umožňují přístup na nádvoří. Oblouky bran zdobí bohaté štuky s motivy čtyř ročních období zevně a velkou mušlí zevnitř. Vnitřní průchody jsou členěné nikami, zdobenými barevnou mozaikou s antickými motivy.

• Hlavní budova vily je z nádvoří přístupná vestibulem Stvoření. Zde jsou v protilehlých nikách umístěny oválné fontány, obklopené sochami v nikách. Autorem bohatě zdobeného stropu s motivy Stvoření světa z let 1561 – 1563 je Giovanni Schiavone. Barevnost celku doplňuje mramorová podlaha. Ve středu místnosti se nachází socha Kleió – múzy dějin, s pergamenovým svitkem v ruce.

• V přední části letohrádku se nachází nymfeum – svatyně nymf, ale i klasických múz. Především tento prostor byl určen k učeným debatám o umění i vědě. Nad vstupem je umístěn vysoký reliéf se znakem rodu Medici uprostřed, pod nímž je zobrazena múza básnictví Kalliopé. Po stranách vstupu jsou zobrazeny hlavy Medúzy. Valenou klenbu zdobí fresky i štuky.

• Přední část nymfea ukončuje polooválná fontána bohyně Kybelé. Dominantním prvkem je socha bohyně Kybelé, matky bohů. Po stranách je doplněna alegorickými sochami Mládí a Půvabu. Fontána je jako celý zbytek letohrádku zdobená štukovanými reliéfy a nástěnnými mozaikami s květinovými motivy.

• Tak zvaná Velká aula, skrytá za hlavní budovou byla k vile přistavěna na žádost Pia XI. až v letech 1931 – 1936. Autorem přístavby je architekt Giuseppe Momo. Od roku 1936 v ní sídlí Papežská akademie věd. Portikus nad hlavním vchodem má čtyři mramorové sloupy. Sochy po stranách vstupu znázorňují Víru a Vědu. Nad portikem je umístěn erb Pia XI. Tento znak je umístěn také nad prostším bočním vchodem, lemovaným dórskými pilastry. Boční vchod původně sloužil jako samostatný vstup pro papeže.