Letiště Barcelona-El Prat

První barcelonské letiště, nacházející se v el Remolare, začalo fungovat v roce 1916. Nemělo však dobré vyhlídky na rozšíření v budoucnosti, a tak nové letiště v El Pratu otevřeli v roce 1918. První letadlo, které na letišti přistálo, bylo Latecoere Salmson 300, které přiletělo z Toulouse s konečnou zastávkou v Casablance. Letiště bylo sídlem Aeroklubu Katalánsko základnou pro Zeppeliny španělského námořnictva. Plánovaná obchodní letecká provoz zahájila v roce 1927 s létem společnosti Iberia do Madridu (na letiště Cuatro Vientos). Byla to první trasa společnosti Iberia.

V roce 1948 byla vybudována nová dráha, dnes 07-25, a v témže roce začaly první zaoceánské lety, a to se společnostmi Pan American World Airways do New Yorku. Mezi lety 1948 až 1952 byla postavena druhá dráha (dráha 16-34), kolmá na předešlou, také byly zřízeny taxislužby a byl postaven terminál na ubytování pasažérů. V roce 1963 letiště dosáhlo milionu přepravených pasažérů ročně. Nová řídící věž byla postavena v roce 1965 a terminál byl přestavěn v roce 1968 (momentálně nejstarší křídlo terminálu B).

3. srpna 1970 společnost Pan American World Airways slavnostně zahájila pravidelné lety mezi Barcelonou, Lisabonem a New Yorkem, zajišťovány letadly typu Boeing 747SP. 4. listopadu téhož roku začala Iberia se službou "Air-shuttle" mezi Barcelonou a Madridem. O několik let později, v roce 1976 byl postaven terminál speciálně jen pro potřeby Iberie a její air-shuttle a také samostatný terminál pro nákladní dopravu, ke kterému byla připojena také poštovní služba a letištní dráha pro cargo. V roce 1977 přesáhlo letiště 5 milionů přepravených pasažérů za rok.

Od konce sedmdesátých až do počátku devadesátých let se rozvoj letiště, co se týče dopravy i investic zastavil až do letních olympijských her v Barceloně v roce 1992. El Prat podstoupilo velký rozvoj spočívající v modernizaci a v expanzi existujícího terminálu (terminál B) a v konstrukci dalších dvou (terminály A a C), která zahrnovala i výstavbu revolučních "jetwayů", které umožňovaly pasažérům přímý přístup do letadla. Autorem této reformy byl architekt Ricardo Bofill Levi. V roce 1996 byla otevřena nová řídicí věž, o jejíž podobu se také postaral Ricardo Bofill Levi.

Kvůli silnému poklesu letecké dopravy po roce 1999 a krizi v leteckém sektoru v roce 2001 byly mnohé charterové lety z Girony a Reus odkloněny na El Prat, čímž pomohly letišti překonat krizi.

Letiště Barcelona

Řídící věž

Většina dopravy na barcelonském letišti je domácí nebo evropská. Zde mají Iberia operační základnu. Počet mezikontinentálních letů je však mnohem nižší než na ostatních evropských letištích se stejným počtem přepravených pasažérů. Nedostatek mezikontinentálnych spojení byl hlavní důvod stížností a nátlaku ze strany úřadů a katalánských skupin v posledních letech, které chtějí, aby se letiště stalo centrem světové dopravní distribuce a ne jen evropské.

V posledních letech výrazně vzrostla přeprava nízkonákladovými leteckými společnostmi, speciálně poté, co si aerolinky Vueling na letišti zřídili operační základny. Mezi další nízkonákladové aerolinie operující na letišti patří easyJet a Wizz Air.

Letiště má tři dráhy, dvě souběžné, jmenovitě 07L - 25R a 07R - 25L (novější byla otevřena v roce 2004) a křížem přes ně prochází třetí dráha 02-20. Jsou zde dva terminály, T1 a T2, které jsou složeny z bývalých terminálů A, B a C. Tyto dva terminály mají spolu 268 check-in pultů a 64 odbavovacích bran. Operace na letišti jsou omezeny výlučně na lety řízené přístroji (instrumental flights-IFR) s výjimkou letů zdravotních služeb (VFR), havarijních situací a potřeb vlády.

Plán na rozvoj (Plán Barcelona)[4]zahrnuje třetí terminál (autorem je znovu Ricardo Bofill) a řídící věž. Dráha 07R-25L byla také postavena během tohoto rozšíření. Po otevření terminálu T1 "Sud" je letiště schopno odbavit 55 milionů pasažérů ročně. Rozloha letiště se také v roce 2009 zvětšila z 8,45km2 na 15,33km2. Po další expanzi, která má skončit do roku 2012 a během níž se postaví nový satelitní terminál vzroste kapacita letiště na 70 milionů cestujících ročně.

Letiště je předmětem politické diskuse nad správou a kontrolou mezi katalánským generalitatem a španělskou vládou, která zahrnuje letištního manažera (Aena) a různé letecké společnosti, hlavně Iberia a Spanair. Část sporu tkví v zisku, který letiště vytváří a je použit na údržbu a investice na různých letištích v síti Aena a také na vládní investice v jiných ekonomických sektorech.

Interiér Terminálu 1 „Sud“

Nový terminál T1 "Sud", který navrhl Ricardo Bofill, byl slavnostně otevřen 17. června 2009. Nový terminál T1 má vnitřní plochu 525 000 m² a vzletovou a přistávací plochu o rozloze 600 000 m².

Jeho vybavení zahrnuje :

• 168 check-in pultů
• 50 míst pro letadla
• 15 zavazadlových pásů (jeden nový pás se vyrovná 4 pásům ve starém terminálu)
• 12 000 parkovacích míst, které přibudou k již existujícím 11 900 místům v terminálu 2 (současné terminály A, B a C).

Předpoklad je, že letiště bude schopno odbavit 55 milionů cestujících ročně a uskuteční 90 operací za hodinu.

Rozšíření letiště spolu s celkovou investicí 5,1 mld. € v budoucnu se bude skládat z výstavby nového satelitního terminálu a obnovy stávajících terminálů. Osobní inženýrská fáze jižního terminálu byla možná s rozpočtem 900 milionů €.

• Zunino, Eric (November 2004) "Letisko Barcelona", Airline World, str. 40–43.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu letiště Barcelona-El Prat na Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální web Archivováno 28. 6. 2020 na Wayback Machine