Letecký útok na Plzeň 5. května 1942

Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring,[4][5] byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě.[3] Právě z těchto důvodů se plzeňská Škodovka stala důležitým cílem britských a následně také amerických vzdušných útoků, neboť zničení Škodových závodů mělo výrazně omezit německé možnosti pokračovat ve válce.

Opakovaný nálet proběhl dle plánu v noci na 5. května 1942. Provedením bylo pověřeno šest posádek bombardérů Short S-29 Stirling Mk. I z 218. perutě 3. skupiny britského letectva, která prováděla i dubnový nálet.[7][11][12][10]^:30 Pět letadel z britského území odstartovalo mezi 21.35 a 21.55, šesté letadlo pro technickou závadu vůbec neodstartovalo.[10]^:30 Každý z bombardérů nesl šestici 1000liberních pum.[10]^:30

Nad Čechami však ležela nízká oblačnost, která komplikovala navigaci na cíl.[10]^:30 Letecký poplach byl v Plzni vyhlášen v 1.28.[7][13] Oblohu křižovaly světlomety pátrající po letadlech.[14] Pozorovatel sledující situaci z věže kostela sv. Bartoloměje zaznamenal v 1.35 hluk leteckých motorů nad Škodovkou,[7] kterou letadla běhen náletu několikrát přelétla.[10]^:30 Trojice letadel, N3717/HA-S pilota F/Sgt Webera, W7469/HA-M S/Ldr Oldroyda a DJ977/HA-F P/O Bullocka v husté oblačnosti bombardovala spíše naslepo.[10]^:30 Bullockova posádka se dle svého hlášení dobře zorientovala dle jezer odrážející měsíční svit severovýchodně od cíle, což by měly být Bolevecké rybníky.[10]^:30 S/Ldr Oldroydova posádka útočila jako poslední a to již německá protiletadlová obrana reagovala střelbou.[10]^:30 Letadlo bombardovalo domnělou elektrárnu, ale v té době jej našly světlomety a následně zasáhl flak.[10]^:30 Posádka poškozeného letadla odhodila bomby severozápadně od Škodovky.[10]^:30 Dvě zbylá letadla z důvodu nemožnosti přesně zaměřit cíl a s ohledem na bezpečí civilního obyvatelstva okupované země bomby nad Plzní neshodila.[10]^:30 Mezi 2.09 a 2.16 byla pozorována ohnivá záře ve směru na Rokycany.[7] Ve 2.45 ohlásily sirény konec leteckého nebezpečí.[7][13]

Při zpáteční cestě přes území Belgie bylo letadlo W7469/HA-M pilotované Oldroydem spatřeno v době rozednívání německým stíhačem.[10]^:30 Podle vzpomínek člena posádky Sgt A. H. Hotchkisse je stíhač ve víceúčelovém bojovém letounu Junkers Ju 88 začal pronásledovat.[10]^:30 Přes manévrování pilota se stíhač držel v závěsu a vzdušný souboj vzdal až po zdařilých manévrech Stirlingu u neupřesněného vesnického kostelíka.[10]^:30 Stíhač však palbou zasáhl nádrže a levý podvozek, což posádku donutilo k nouzovému přistání na letišti RAF Manston v hrabství Kent.[10]^:30

Poslední letoun, N6070/HA-D, se do Velké Británie nevrátil vůbec.[10]^:30 Stirling byl pravděpodobně zasažen protiletadlovou střelou, což vedlo k jeho zřícení přímo na Goldsteinstraße ve Frankfurtu nad Mohanem.[10]^:30[15] Z osmi členů posádky zahynuli piloti F/Sgt William Humphreys Gregg a P/O Joseph Ogden Heap, letový technik Sgt Thomas Randall Sherwood, navigátor Sgt Leonard Aspinall Mayer, radisté Sgt Keith Wheeler a Sgt Thomas Whyne a střelec F/Sgt Rowland Lennock.[10]^:30[15][16] Zemřelí byli pohřbeni na válečném hřbitově u hornobavorského Dürnbachu.[10]^:30 Jediný přeživší, přední střelec Sgt R. L. MacAfee, padl do zajetí a byl držen v zajateckém táboře Stalag Luft III.[10]^:30[15][17]

Způsobené škody byly zanedbatelné, také nikdo nezemřel a ani nebyl zraněn.[7] Letci zaměnili elektrárnu s plavírnou kaolinu[10]^:31 a svrhli pumy do zalesněného prostoru mezi kopcem Krkavec a nedalekou vsí Ledce severně od Plzně, aniž by tu způsobili významnější škody.[13][14][18][7]

Dva policejní revíry ohlásily dohromady 52 vyražených okenních tabulí.[7] Škodovka pumami zasažena nebyla,[8][13] v hlášení závodních hasičů byly zaznamenány jen škody na světlících jediné budovy způsobené střepinami granátů vystřelených protivzdušnou obranou.[7] Při náletu byla pravděpodobně poškozena bývalá plavírna kaolinu Karla Wedella u Ledců.[7]

Londýnské vedení žádalo parašutisty o sdělení výsledků náletů, aby mohlo výsledky zohlednit při plánování dalších akcí.[7] Vysílačkou Libuše proto bylo od 6. do 8. května odvysíláno několik hodnotících zpráv, v nichž byly uvedeny i zásahy, jejich popis se však zčásti lišil od skutečnosti.[7] První zpráva uváděla dopady pum mezi Krkavcem a Ledci, zmiňovala jednu nevybuchlou, zesílení obrany Plzně v 10km okruhu i vynechání noční a částečně dalších směn ve Škodovce v důsledku náletu.[10]^:31 Zpráva z 8. května uvádí dopady bomb: 4 pumy jz. od Koterova, 5 pum západně od Bolevce, jednu v Rokycanech.[10]^:31 Zmíněno je také zasažení a silné poškození muniční továrny v Zieglerově dole u Nýřan a též Holýšova, zásahy těchto cílů však nebyly ověřené.[19][7][10]^:31 Parašutisté ve zprávě také upozornili na posílení protivzdušné obrany trojicí obrněných vlaků osazených děly z Essenu i přítomnost blíže neupřesněných generálů, kteří měli po dvou selháních protivzdušné obrany kontrolovat její průběh při dalším náletu.[10]^:31 Vzhledem k posílení protivzdušné obrany Škodovky parašutisté doporučili zaútočit na jiný cíl.[10]^:31

Kromě obvykle nepřesných zpráv od posádek bombardérů a špionážních zpráv se velení poprvé mohlo orientovat i podle leteckého fotoprůzkumu. K průzkumu byly od roku 1941 nasazovány letouny de Havilland Mosquito ve zvláštních verzích a byly úspěšné pro svoji velkou rychlost, se kterou dokázaly unikat i německým stíhačkám.[10]^:33 Ale Čechy byly i tak mimo dolet běžných průzkumných variant Mosquito, což se změnilo až s variantou Mosquito PR.Mk.IV přizpůsobenou k delšímu doletu.[10]^{:31, 33} Dva dny po náletu, 7. května, odstartoval ze základny Benson v jižním Oxfordshire neozbrojený průzkumný letoun Mosquito sériového čísla DK284 k výjimečnému letu: posádka ve složení F/Lt Victor Ricketts a Sgt Boris Lukhmanoff měla vyfotit Drážďany, Plzeň a Řezno.[10]^:33 Podle historika Jiřího Rajlicha se jednalo do té doby o nejhlouběji pronikající průzkumný let spojeneckého letadla nad okupovanou Evropou.[7] Šestihodinový let dopadl dobře a letadlo se bezpečně vrátilo na základnu.[10]^:33 Po prozkoumání snímků Ústřední vyhodnocovací jednotkou (Central Interpretation Unit) bylo zřejmé, že Škodovy závody nezasáhla žádná z pum.[10]^:33

Nálety na jaře 1942 byly podniknuty v čase hledání strategie účinného nočního bombardování.[7] Hlavním úskalím byla navigace letadel na cíl a obzvláště při letech nad střední Evropu, velmi vzdálené od základen ve Velké Británii. Pro bližší cíle se nově zkoušel navigační přístroj GEE, jeho dosah byl však pro vzdálenější cíle nedostatečný.[7] Letci se při letu k vzdáleným cílům museli orientovat vizuálně, k čemuž potřebovali jasnou noc s měsíčním svitem.[7] Aktuální meteorologická situace nad nepřátelským územím se však značně špatně zjišťovala a letecké útoky při zatažené obloze, jako panovala nad Plzní při obou náletech, končily převážně nezdarem.[7] Omezené možnosti přesného dosažení cíle při nočním letu přes půl Evropy velmi dobře dokládají výsadky první vlny československých parašutistů, které se uskutečnily obvykle desítky kilometrů od plánovaných míst.[7] Pro požadavek, aby let bombardérů k cíli i zpět probíhal pod rouškou noci, bylo možné operace nad Protektorátem plánovat jen do období dostatečně dlouhých nocí.[7] Účinnost bombardování na území bývalého Československa byla snížena nutností zmenšit náklad pum ve prospěch přídavných palivových nádrží.[7]