Sestřelení bombardéru City of Savannah 5. března 1945

Dne 5. března 1945 vystartovalo na misi číslo 865 celkem 429 bombardérů a 689 stíhaček. Mířily na německé rafinérie. Primárním cílem náletu měl být závod na syntetická paliva u Ruhlandu. Ovšem s ohledem na nevlídné počasí, které tehdy panovalo, musely zvolit cíle sekundární, jimiž se pro 233 bombardérů B-17 a 369 stíhaček P-51 stalo město Chemnitz s příležitostnými cíli Plavno a Fulda. Dalších 120 bombardovacích letounů B-24 mířilo na ropné rafinérie u Hamburku a 27 stíhaček P-51 mělo za svůj náhradní cíl seřaďovací nádraží u města Kreuztal. Dalších 28 těchto stíhacích strojů letělo na průzkumnou misi a jiných 14 stíhacích letounů P-51 ve společnosti čtyř průzkumných letadel F-5 provádělo fotografickou průzkumnou misi.[8]

Součástí mise byla také formace letounů B-17G z 563. bombardovací squadrony 388. bombardovací skupiny 8. letecké armády amerického armádního letectva (563rd BS, 388th BG, 8th AF, USAAF).[8] Na pozici Hi-1-2 ve formaci letěl bombardovací letoun B-17G 42-97542 „City of Savannah“.[7] Na své palubě nesl devítičlennou posádku,[9] jíž velel pilot nadporučík Ralph Wade Kittle a dalšími členy byli copilot poručík Jon Edward Rutt, navigátor poručík John Edward Watkins, palubní inženýr technický seržant Lloyd Chester Sanford, radista technický seržant Salvatore Victor Genco, přední střelec štábní seržant Irwin Wolf Boxer, spodní střelec štábní seržant Alexander Raymond Kudla, boční střelec desátník Robert William Jones a zadní střelec štábní seržant Robert Hoyt Warren.[10]

Víska

Poloha Vísky na mapě České republiky

Při náletu na Plavno shodil letoun v 11.06 hodin své bomby na tamní seřaďovací nádraží. Následně však stroj poblíž českého města Kraslice zasáhla střela německé protiletadlové obrany,[7] která jej poškodila a vyřadila dva ze čtyř jeho motorů.[11] V tu chvíli bylo posádce jasné, že s takto poškozeným strojem již na Britské ostrovy nedoletí. Nacházeli se nad nepřátelským územím a tušili, že se letadlo zřítí. Snažili se proto dostat na území obsazené sovětskou armádou, tedy co možná nejdále za válečnou frontu, která se v té době nacházela asi třicet kilometrů od hranic s Polskem.[p. 2][9] O tomto svém úmyslu zpravil pilot hlášením i další letouny ve formaci.[8] Tu pak následně opustil a letěl k severovýchodu. Aby co možná nejvíce letoun odlehčili, odhodili všechny zbylé bomby připravené na nálet na Chemnitz a zbavili se také zbraňových systémů, které bombardér zatěžovaly. Když přelétávali hory (jiné zdroje tuto událost lokalizují nad Frýdlantsko)[9], zastavil se i třetí motor a letadlo následně začalo pozvolna klesat. Jakmile sklesali až na spodní úroveň mraků, začali členové posádky z letadla postupně vyskakovat. Osmi z nich se podařilo úspěšně dopadnout buď na zem nebo do větví stromů, ale devátému, zadnímu střelci Warrenovi, jenž skákal jako poslední, se již padák kvůli malé výšce nestačil otevřít a dopadl tvrdě do malého pískového lomu na okraji lesa východním směrem od Vísky, kde zahynul. Bombardér bez posádky pak ještě z jihovýchodního směru přeletěl nad Vískou a v 11.25 hodin se zřítil,[7] když u železniční tratě narazil do země a vzňal se.[11]

Pro vrak letadla si přijeli vojáci německého Wehrmachtu, kteří jej ve spolupráci se zdejšími četníky rozmontovali, ve Višňové naložili na vlak a po železnici dopravili do Liberce, kde jej zasypali spolu s dalšími letouny v některé z jam u růžodolského letiště.[9]

Polovina přeživších z posádky včetně velitele Kittela se po dopadu schovávala před německými nepřáteli. Útočiště nalezli v jedné z místních stodol, ale po několika hodinách je objevila zdejší německá domobrana se psy a letce zajala. Zbylá čtveřice se schovávala v okolních lesích, avšak po dvou dnech němečtí vojáci dopadli i je. Následně všech osm Němci vyslýchali, mučili a umístili do zajateckých táborů. V nich trpěli hladem a absolvovali též dlouhé pochody při přesunech mezi tábory. Přesto se všichni dočkali konce války a vrátili se zpět do Spojených států amerických. Za svou statečnost v boji získali několikrát i vyznamenání.[7]

Tělo posledního, devátého letce, jenž se při seskoku zabil, zaopatřil Rudolf Lorenc, jemuž patřilo pohřebnictví ve Vísce čp. 83.[7] Poté tělo mrtvého pohřbili na hřbitově ve Višňové v těsném sousedství tamější márnice.[14] Po válce přijeli do Višňové pro jeho ostatky Američané. Pro místní to byla velká událost i proto, že mezi vojáky se objevili také černoši, které někteří místní doposavad nikdy neviděli.[9]

Neštěstí se podařilo objasnit až na začátku 21. století, neboť svědci nehody byli buď po druhé světové válce odsunuti, nebo zemřeli. A po roce 1948 navíc nepřála snahám o vyšetření havárie amerického letadla ani tehdejší vládnoucí strana v Československu. Havárie se tak stala nejdéle nevyjasněnou leteckou nehodou druhé světové války na území České republiky.[9]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sestřelení bombardéru City of Savannah 5. března 1945 na Wikimedia Commons
• Víska odhalí pomník americké posádce zříceného letounu B-17 (Česká televize)