Letadlo poháněné lidskou silou

I na českém území docházelo k pokusům sestrojit letadlo schopné letět jen s pohonem lidskou silou. Pomineme-li Jana Tleskače z románu Jaroslava Foglara, který je pouze literární postavou, jsou doklady o pokusech jistého Víta Fučíka (zvaného Kudlička), který se měl v letech 1760–1795 pokoušet o létání nejprve na letadle s mávavými křídly (kde byl ovšem nadlehčován měchy naplněnými bahenním plynem) a později na pevném křídle (předchůdce dnešního rogala).[1] V roce 1866 byl na základě zbytků těchto strojů postaven tzv. Kadeřávkův samolet.[2]

Někdy po roce 1756 měl podle legendy (slezský rodák) František Ignác Jäschke alias Mnich Cyprián „létat na létajícím stroji podobném ptáku“ z vrchu Tři koruny, který je dnes v polském Pieninském národním parku. Měl prý doletět až k Morskému oku, které je asi 40 km dále v Polsku.

V letech 1894 a 1895 sestrojil slovenský důstojník rakousko-uherské armády Ján Bahýľ 2 verze tzv. bicyklového vrtulníku. Pokusy se strojem s dvěma protiběžnými čtyřlistými vrtulemi byly prý dokonce úspěšné, s ohledem na tehdejší technologie je ovšem nutné toto tvrzení brát s nadsázkou.

V roce 1908 postavil v Písku své létající kolo Jan Hirsch. Bylo opatřeno křídly z bambusu potaženého látkou a mělo 2 vrtule – jednu vpředu a druhou vzadu. Po rozjezdu ze svahu se stroj vznesl a ulétl 30 metrů. V roce 1909 kvůli havárii a nedostatku financí ovšem další pokusy ukončil.

V letech 1934–1936 pracoval v Chrasti u Chrudimi na šlapoletu Josef Kábele. Se strojem o rozpětí křídel 10 m a s vrtulí o průměru 1,4 m. Při prvním pokusu na svažité louce v obci Řestoky se letoun krátce vznesl a poté havaroval. Po 2. světové válce věnoval Josef Kábele části letounu leteckému muzeu v Kbelích.[3], [4]

K pokusům o sestrojení létajícího šlapacího bicyklu viz samostatný článek Létající kolo.

• Současného rekordu ve vzdálenosti i trvání letu bylo dosaženo dne 23. dubna 1988 letadlem MIT Daedalus 88 – pilot: Kanellos Kanellopoulos (Řecko) – místo: z Héraklionu (Kréta, Řecko) na ostrov Santorini (Řecko) – hodnota 115,11 km (za 3 hodiny a 54 minut).
• Rekord na uzavřené trati drží od 22. 1. 1987 letoun Michelob Light Eagle – pilot: Glenn Tremml (USA) – místo: Roger Dry lake, Kalifornie, USA – hodnota: 58,66 km.
• Rychlostní rekord drží od 2. 10. 1985 letoun Musculair 2 – pilot: Holger Rochelt (Německo) – místo: Oberschleissheim Airfield, Německo – hodnota: 44,32 km/h.
• První let s cestujícím se uskutečnil 1. října 1984, kdy s pilot Holgerem Rocheltem v letounu Musculair 1 letěla jeho sestra Katrin.
• 10. prosince 1989 vzlétl na půdě kalifornské polytechnické univerzity první vrtulník poháněný lidskou silou – Da Vinci III, ve výšce 20 cm se udržel po dobu 7,1 sekundy.
• Současný rekord v délce trvání letu takového vrtulníku je z roku 2013, stroj postavený kanadským týmem AeroVelo se ve vzduchu udržel 64 sekund a dosáhl výšky 3m. [6]

(Seznam není úplný)

• Poulain-Farman – 1921
• HV-1 Mufli – 1933–35
• Zaschka Muskelkraft-Flugzeug – 1934
• Pedaliante – 1935–37
• Puffin I a II – 1960–69
• Sumpac – 1960–61
• Vine – 1962
• Toucan – 1965
• Linnet I-III – 1966–70
• SM-OX – 1969
• Wisley machine Dumbo – 1970
• Liverpuffin – 1971
• Woodford machine Jupiter – 1971
• Egret – 1972–73
• MIT Burd I a II – 1972–76
• Hurel Aviette – 1974
• Icarus – 1974
• Dragonfly – 1974–76
• Newbury Manflier – 1974–80
• Olympian – 1976
• Stork A – 1976
• Gossamer Condor – 1977
• Ibis – 1978
• MIT Chrysalis – 1978
• Gossamer Albatross – 1979
• Pelargos I-III – 1980–85
• Phoenix – 1980
• MiLan – 1981
• Bionic Bat – 1983–84
• HVS – 1983
• MIT Monarch – 1983–84
• Musculair 1 a 2 – 1984–85
• Michelob Light Eagle – 1987
• MIT Daedalus 87 a 88 – 1987–88
• Vélair 88 a 89 – 1988–?
• Airglow – 1992

Lidskou silou poháněné vrtulníky

• Da Vinci I-III – 1982–89
• Papillon A-C – 1988–91
• Yuri I a II – 1994–98

• Doprava lidskou silou
• Kremerova cena
• Létající kolo

• Miloš Dvorský: Mýtus zvaný Stínadla. NZB, Praha, 2010, ISBN 978-80-904272-2-8

• Obrázky, zvuky či videa k tématu letadlo poháněné lidskou silou na Wikimedia Commons