Anton von Hye

V letech 1825–1829 vystudoval Vídeňskou univerzitu, kde roku 1831 získal titul doktora práv. Provozoval advokátní praxi a kromě toho od roku 1832 vyučoval na Vídeňské univerzitě. Od roku 1833 učil právo na střední škole Theresianum (podle jiného zdroje zde učil v letech 1835–1854) a od roku 1834 byl rovněž archivářem na právní fakultě Vídeňské univerzity.[1][2]

V roce 1848 se zpočátku účastnil revolučního hnutí ve Vídni, ale od května 1848 se od revolučních studentů odklonil, protože nesouhlasil s další radikalizací jejich hnutí. Stal se generálním sekretářem rakouského ministerstva spravedlnosti, přičemž ale ještě do roku 1854 působil jako pedagog. Významně se účastnil na přijímání zákonů (zejména tiskový zákon z roku 1849, trestní zákoníky z roku 1852 a 1861, trestní procesní řízení z roku 1853). V roce 1857 se stal vedoucím legislativního odboru ministerstva spravedlnosti, roku 1859 sekčním šéfem.[1][2]

Za vlády Ferdinanda von Beusta se stal ministrem spravedlnosti a zároveň coby pověřený správce i ministrem kultu a vyučování Předlitavska. Obě ministerské funkce zastával od 27. června 1867 do 23. prosince 1867.[1][3]

Po odchodu z vlády byl roku 1869 jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Nadále se angažoval v justici a právní vědě.[1] Zasedal rovněž v dolnorakouském zemském sněmu jako virilista.[2]