Leon Piniński

Vila Leona Pinińského ve Lvově.

Vystudoval práva na Lvovské univerzitě, Vídeňské univerzitě, Lipské univerzitě a Berlínské univerzitě. Roku 1880 získal titul doktora práv. V roce 1886 se stal privátním docentem a roku 1891 profesorem římského práva na Lvovské univerzitě. V roce 1928/1929 byl rektorem univerzity. Patřil mezi přední znalce římského, civilního i trestního práva. Kromě toho se zabýval sběrem uměleckých předmětů, které odkázal po své smrti veřejným sbírkám. Organizoval muzea a od roku 1908 byl správcem uměleckého muzea ve Vídni.[1]

Byl aktivní i politicky. Jako konzervativní statkář patřil do politického proudu Podolacy. V letech 1888–1898 zasedal coby poslanec Haličského zemského sněmu.[1]

V 80. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1889 získal mandát na Říšské radě za kurii velkostatkářskou v Haliči. Slib složil 30. ledna 1889. Mandát obhájil v řádných volbách do Říšské rady roku 1891, nyní za kurii venkovských obcí, obvod Tarnopol, Skalat atd. Zvolen byl za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1897. V průběhu funkčního období parlamentu rezignoval na poslanecké křeslo a nahradil ho Emil Hladyšovskyj.[2][3] Profesně byl k roku 1897 uváděn jako univerzitní profesor, člen říšského soudu a statkář ve Lvově.[4] V rejstříku poslanců z roku 1898 již nefiguruje.

Hrob Leona Pinińského ve Lvově.

V letech 1898–1903 vystřídal parlamentní činnost za vysokou funkci ve státní správě. Působil totiž jako místodržící Haliče. V období let 1903–1918 potom zasedal jako člen Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Sympatizoval se stranou Narodowa Demokracja (tzv. Endecja). Byl oponentem sociálně demokratického hnutí i ukrajinských národovců. Odmítal reformy volebního práva na celostátní i haličské úrovni a čelil proto kritice demokratických a liberálních proudů. Když se haličským místodržícím stal v letech 1908–1913 Michał Bobrzyński, působil Piniński naopak v opozici. V Panské sněmovně zastupoval širší parlamentní frakci Polský klub.[1]

Za světové války se angažoval ve vrcholných orgánech polské politiky. Po ruském záboru zůstal ve Lvově. Po roce 1918 působil převážně na akademické půdě.[1]

Jeho bratrem byl politik Mieczysław Piniński.[5] I další bratr Stanisław Piniński byl aktivním politikem.[6]