Leon Piniński
Leon Jan Piniński (8. března 1857 Lvov – 4. dubna 1938 Lvov[1]) byl rakouský politik, právník a vysokoškolský pedagog polské národnosti z Haliče, na konci 19. století poslanec Říšské rady, pak místodržící Haliče.
Leon Piniński | |
---|---|
Leon Piniński, portrét z r. 1934 | |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1889 – 1898 | |
Místodržící Haliče | |
Ve funkci: 1898 – 1903 | |
Předchůdce | Eustachy Stanisław Sanguszko |
Nástupce | Andrzej Kazimierz Potocki |
Člen Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1903 – 1918 | |
Poslanec Haličského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1888 – 1898 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Podolacy Narodowa Demokracja (Polský klub) |
Narození | 8. března 1857 Lvov Rakouské císařství |
Úmrtí | 4. dubna 1938 Lvov Polsko |
Místo pohřbení | Łyczakowský hřbitov (49°49′56″ s. š., 24°3′ v. d.) |
Rodiče | Leonard Piniński |
Příbuzní | Mieczysław Piniński (bratr) Stanisław Piniński (bratr) |
Alma mater | Lvovská univerzita Vídeňská univerzita Lipská univerzita Berlínská univerzita |
Ocenění | velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska Zlatý Akademický vavřín Decoration for Services to the Red Cross |
Commons | Leon Piniński |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
Vystudoval práva na Lvovské univerzitě, Vídeňské univerzitě, Lipské univerzitě a Berlínské univerzitě. Roku 1880 získal titul doktora práv. V roce 1886 se stal privátním docentem a roku 1891 profesorem římského práva na Lvovské univerzitě. V roce 1928/1929 byl rektorem univerzity. Patřil mezi přední znalce římského, civilního i trestního práva. Kromě toho se zabýval sběrem uměleckých předmětů, které odkázal po své smrti veřejným sbírkám. Organizoval muzea a od roku 1908 byl správcem uměleckého muzea ve Vídni.[1]
Byl aktivní i politicky. Jako konzervativní statkář patřil do politického proudu Podolacy. V letech 1888–1898 zasedal coby poslanec Haličského zemského sněmu.[1]
V 80. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1889 získal mandát na Říšské radě za kurii velkostatkářskou v Haliči. Slib složil 30. ledna 1889. Mandát obhájil v řádných volbách do Říšské rady roku 1891, nyní za kurii venkovských obcí, obvod Tarnopol, Skalat atd. Zvolen byl za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1897. V průběhu funkčního období parlamentu rezignoval na poslanecké křeslo a nahradil ho Emil Hladyšovskyj.[2][3] Profesně byl k roku 1897 uváděn jako univerzitní profesor, člen říšského soudu a statkář ve Lvově.[4] V rejstříku poslanců z roku 1898 již nefiguruje.
V letech 1898–1903 vystřídal parlamentní činnost za vysokou funkci ve státní správě. Působil totiž jako místodržící Haliče. V období let 1903–1918 potom zasedal jako člen Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Sympatizoval se stranou Narodowa Demokracja (tzv. Endecja). Byl oponentem sociálně demokratického hnutí i ukrajinských národovců. Odmítal reformy volebního práva na celostátní i haličské úrovni a čelil proto kritice demokratických a liberálních proudů. Když se haličským místodržícím stal v letech 1908–1913 Michał Bobrzyński, působil Piniński naopak v opozici. V Panské sněmovně zastupoval širší parlamentní frakci Polský klub.[1]
Za světové války se angažoval ve vrcholných orgánech polské politiky. Po ruském záboru zůstal ve Lvově. Po roce 1918 působil převážně na akademické půdě.[1]
Jeho bratrem byl politik Mieczysław Piniński.[5] I další bratr Stanisław Piniński byl aktivním politikem.[6]
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Leon Piniński na Wikimedia Commons
Reference
- Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Piniński, Leon Gf. (1857-1938), Jurist und Politiker, s. 83. (německy)
- Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0014&size=45&page=145
- http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0013&page=145&size=45
- Graf Miecislaus Pininski. Neue Freie Presse. Červen 1918, čís. 19328, s. 5. Dostupné online.
- ARKUSZEWSKI, Antoni. Ziemianie polscy dwudziestego wieku. [s.l.]: DiG, 1992. 218 s. Dostupné online. ISBN 9788385490609. S. 141. (polsky)