Leishmania donovani
Leishmania donovani je komplex příbuzných druhů protozoitních flagellátů z rodu Leishmania.[1] Jejím jediným rezervoárem je člověk, u něhož způsobuje viscerální leishmaniózu, také známou jako nemoc kala-azar.[2] Přenáší se infekčním kousnutím hmyzího vektoru, samičkou flebotoma (Phlebotomus).
 Leishmania donovani | |
|---|---|
 Leishmania donovani v buňce kostní dřeně | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | Eukaryota |
| Říše | Excavata |
| Kmen | Euglenozoa (Euglenozoa) |
| Třída | bičivky (Kinetoplastea) |
| Řád | trypanosomy (Trypanosomatida) |
| Čeleď | Trypanosomatidae |
| Rod | Leishmania |
| Binomické jméno | |
| Leishmania donovani Laveran et Mesnil, 1903 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Morfologie
Leishmanie vytvářejí dvě morfologická stadia. Vnitrobuněční amastigoti, jejichž tvar je kulatý s velmi krátkým bičíkem nevyčnívajícím z periflagelární kapsy (proto vzniká dojem, že bičík schází), parazitují v makrofázích savčích hostitelů. Zatímco bičíkatí promastigoti mají štíhlé buňky s bičíkem na přední části těla a nachází se ve střevním traktu hmyzího vektoru.[1]
Výskyt
Je charakterizován suchými a teplými oblastmi, ve kterých se dobře daří jejím přenašečům. Tj. především Indie, Čína, Keňa a Súdán.[3]
Životní cyklus
Přenašeč nasaje amastigoty společně s makrofágy a krví. V jeho střevě se bičíkovci množí jako promastigoti. Ti se při sání dostávají do tkání hostitele, kde jsou rychle fagocytováni makrofágy. Uvnitř makrofágu dochází k rychlé transformaci promastigota do amastigotního stadia, které je v makrofágu uzavřeno do parazitoforní vakuoly, ve které se množí. Při jejím prasknutí paraziti infikují další fagocyty. Tento proces se několikrát opakuje. Phlebotomus se nakazí sáním na infikovaném hostiteli.[1]
Onemocnění
Kala-azar, černá nemoc
Nejtěžší a nejnebezpečnější forma viscerální leishmaniózy je kala-azar. Po prakticky zanedbatelné kožní fázi (která je hlavním příznakem kožní leishmaniózy) leishmanie napadají vnitřní orgány. Projevuje se vysokými horečkami, ztrátou váhy, anémií, zvětšením sleziny a jater. Její inkubační doba je 2-6 měsíců, ale může být i několik let. Nástup příznaků je náhlý nebo postupný.[2] Vždy dochází ke zvýšení teploty, často nepravidelnému s 2-3 vrcholy za den.[3] Při akutním průběhu téměř vždy končí smrtí. Při včasném zjištění vede správná léčba k uzdravení pacienta. Většinou se kala-azar diagnostikuje přítomností amastigotů v kostní dřeni, slezině nebo krvi.Podobné formy viscerální leishmaniózy pak vykazují pacienti (především děti) nakažení leishmanií infantum v oblastech Středozemního moře, Blízkého východu a Východní Afriky. V Jižní Americe je pak původcem onemocnění leishmania chagasi.[3]
Post-kala-azar (PKDL)
Tento syndrom je pokračováním viscerální leishmaniózy. Může vzniknout i několik let po úspěšné léčbě primární infekce. Kožní léze jsou různorodé a mohou obsahovat velká množství amastigotů. Při vhodné změně podmínek (např. pro rozmnožování flebotomů) se pak takoví pacienti stávají zdrojem nové nákazy.[2]
Odkazy
Reference
- VOLF, P.; HORÁK, P. at al. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9
- COOK, C.G.; ZUMLA, A. Manson's tropical diseases, 21nd Edition, Philadelphia : W. B. Saunders, 2003. ISBN 0-7020-2640-9
- PETERS, W.; PASVOL, G. Atlas of Tropical Medicine and Parasitology, 6th Edition, Elsevier Limited, 2007. 90-95s. ISBN 978-0-323-04364-9
Literatura
• VOLF, P.; HORÁK, P. at al. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. 81-83s. ISBN 978-80-7387-008-9
• COOK, C.G.; ZUMLA, A. Manson's tropical diseases, 21nd Edition, Philadelphia : W. B. Saunders, 2003. ISBN 0-7020-2640-9
• PETERS, W.; PASVOL, G. Atlas of Tropical Medicine and Parasitology, 6th Edition, Elsevier Limited, 2007. 90-95s. ISBN 978-0-323-04364-9
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu ničivka útrobní na Wikimedia Commons