Lavin

Historický hotel Piz Linard v centru obce

V lokalitě Las Muottas na jižní straně Innu objevil Hans Conrad v letech 1938–39 sídliště, kde byly nalezeny zlomky keramiky a další nálezy ze střední doby bronzové. Oblast tak byla osídlena již ve starověku. Opuštěná vesnice Gonda je poprvé zmiňována v roce 1160 a dnešní bývalá obec je rovněž zmiňována ve 12. století pod názvem Lawinis. Samostatnou obcí se Lavin stal až ve 13. nebo 14. století, do roku 1325 patřil k Ardezu. Poté byla společně se sousední obcí Susch církevně zvelebena a od roku 1422 je samostatnou farností. Původní farnost byla zničena rakouskými vojsky v roce 1499 a také v letech 1621/1622 během nepokojů v Graubündenu. Kostel San Güerg byl postaven v letech 1480–1500 s významnými pozdně gotickými malbami, které byly v roce 1529 přemalovány a znovu odhaleny až v letech 1955–1956 při renovaci.

V roce 1529 přijal Lavin a sousední vesnice Guarda pod vlivem reformátora Filipa Galliciuse reformaci. V roce 1652 se obec vykoupila z rakouské nadvlády. Až do roku 1851 patřil Lavin k soudní obci Untertasna a byl také jejím okresním shromaždištěm. Obyvatelé se živili chovem dobytka, pěstováním obilí, vývozem dřeva a vojenstvím. Podél řeky Lavinuozbach byly v 18. století vybudovány průmyslové podniky a hutě na měděné rudy. Tento průmysl však po vyčerpání ložiska surovin postupně zanikl.

Roku 1869 vyhořelo při požáru obce 68 domů; v té době měla obec asi 300 obyvatel, kteří zůstali bez střechy nad hlavou. Dnešní vesnice se vyznačuje pouze částečnou přestavbou v novém, prostorném stavebním stylu s plochými střechami. V roce 1900 žilo v Lavinu 242 lidí. Roku 1913 byla obec napojena na železnici prostřednictvím Engadinské trati, vybudované Rhétskou dráhou. Po druhé světové válce počet obyvatel dále klesal, až v roce 1970 dosáhl minima – 155 osob; od té doby byl zaznamenán mírný nárůst. V roce 1971 byl vybudován obchvat hlavní silnice, která tak obešla náves a ulehčila obyvatelům centra obce. V roce 1999 byl otevřen železniční tunel Vereina, jehož jižní portál s terminálem autovlaků se nachází na katastru Lavinu. V roce 2000 měl Lavin 174 obyvatel a více než polovina zaměstnanců pracovala v sektoru služeb. Od té doby počet obyvatel stále pozvolna roste.

Do roku 2014 byl Lavin samostatnou obcí. Od 1. ledna 2015 je součástí obce Zernez.

Obec leží na štěrkové terase v ústí údolí Val Lavinuoz, odvodňovaném potokem Lavinuoz, na jihovýchodním úpatí hory Piz Linard (3 411 m). Lavinem protéká řeka Inn. Z celkové rozlohy bývalé obce přes 46 km² je 2 827 ha neproduktivní půdy, většinou horské. Dalších 917 ha lze využívat k zemědělským účelům. Kromě 29 ha osídleného území zahrnuje území bývalé obce 845 ha pokrytých lesem nebo lesní půdou.

Tradiční architektura v obci

Již v 19. století v obci žila malá německy mluvící menšina. Přesto drtivá většina obyvatel stále používá jako svůj každodenní jazyk dolnoengadinský dialekt rétorománštiny, Vallader. V letech 1880 až 1941 se podíl obyvatelstva hovořícího rétorománsky nezměnil (1880 83 %, 1941 83 %); za posledních několik desetiletí se snížil jen o několik procentních bodů. Obec a škola podporují rétorománštinu, které v roce 1990 rozumělo 91 % a v roce 2000 86 % obyvatel. Vývoj v posledních desetiletích je uveden v následující tabulce:

Železniční stanice Lavin při otevření trati (1913)

Lavin leží na železniční trati Bever – Scuol-Tarasp, vedoucí údolím Engadin. Trať provozuje Rhétská dráha. Na katastru obce se nachází stejnojmenná stanice; od roku 1999 pak další stanice Sagliains s terminálem pro autovlaky, jedoucí tunelem Vereina do údolí Prättigau.

Silniční spojení je zajištěno kantonální hlavní silnicí č. 27 (Svatý Mořic – Scuol), vedoucí obchvatem okolo centra obce.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lavin na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lavin na Wikimedia Commons
• (německy) (rétorománsky) – oficiální stránky