Tibetský buddhismus
Buddhismus se do Tibetu poprvé dostal v 7. století, avšak plně se rozvinul až v 8. století zásluhou indických učenců, buddhistického pandity Šantarakšity a velkého duchovního mistra Padmasambhavy. Pod vlivem těchto a mnohých dalších indických učenců, praktikujících v Indii buddhismus ovlivněný tradicí tantry, se v Tibetu rozšířila především forma vadžrajánového buddhismu, tzv. „cesta tajemné mantry“. V tomto období, které se nazývá „první šíření“ buddhismu, byl postaven první klášter Samjä a přeloženy mnohé buddhistické texty do tibetštiny. Doba rozkvětu byla však za krále Langdarmy vystřídána pronásledováním a úpadkem. Tradice raného období dnes uchovává pouze nejstarší škola tibetského buddhismu zvané Ňingmapa.
V 11. století následovala vlna „druhého šíření“. Obnovily se vztahy s indickými učenci a začaly vznikat nové školy a tradice. Učenec Atíša dal základ hnutí Kadampa, které se později stalo hlavním zdrojem pro školu Gelugpa. Marpa přinesl do Tibetu učení školy Kagjüpa a přibližně ve stejnou dobu byla založena škola Sakjapa.
Školy tibetského buddhismu
Buddhismus v Tibetu se tradičně rozděluje do čtyř hlavních proudů: Ňingmapa, Kagjüpa, Sakjapa a Gelugpa. Ty se dělí na množství řádů a podškol. Každá má svého duchovního vůdce a vlastní styl výuky a praxe, který odpovídá potřebám různých lidí.
Ňingmapa
Ňingmapa, (doslova „stará“) se také nazývá „řád červených čepic“. Vznikla v první vlně šíření buddhismu. Nejvýznačnější postavou tohoto řádu je Padmasambhava, který v předtuše budoucího stíhání buddhistů za krále Langdarmy ukryl množství vadžrajánových textů. Terma - jak se ukrytému textu říká, bude podle tradice objevena tehdy, až dozraje čas k jejímu pochopení. Hlavní učení Ňingmapy je dzogčhen (tib., skt. mahá ati, Velká dokonalost).
Kagjüpa
Kagjüpa se v Tibetu rozšířila díky Marpovi, který přinesl z Indie více odkazů od různých učitelů. Mezi hlavními těmito učiteli byl Náropa a Maitripa. Marpa nauky přeložil do tibetštiny a sloučil je do uceleného systému. Marpovým hlavním žákem byl Ngagpa a básník Milaräpa, který díky tomu, že praktikoval v jeskyních v obzvlášť tvrdých podmínkách je typickým představitelem Ngagpa. Mezi Milaräpovy hlavní žáky patřil buddhistický mnich Gampopa. Gampopovým žákem byl Düsum Khjenpa, kterého Gampopa rozpoznal jako prvního karmapu. Karmapa se stal prvním, který se vědomě znovuzrozuje a v dnešních době je hlavou linie Karma Kagjü jeho 17. inkarnace. Hlavním učením školy Kagjü je Velká pečeť (skt. mahamudra, tib. čhagčhen).
Sakjapa
Sakjapa nese své jméno podle kláštera Sakja („Šedá země“), který leží jihozápadně od Žikace. Tato škola získala na krátkou dobu i světskou moc nad Tibetem. Hlavním učením je lamdre - cesta a výsledek. Hlavou linie je Sakja Tričhen rinpočhe.
Gelugpa
Gelugpa, v překladu „Škola ctnostných tradic“, byla založena ve 14. století Congkhapou, který navázal na učení školy Kadampy. Gelugpě se podle pokrývek hlavy říká „řád žlutých čepic“. Mezi známé postavy této školy patří pančhenlama a dalajláma, který je zároveň světským vládcem Tibetu. Titul dalajláma (doslova „oceán moudrosti“) poprvé udělil 3. dalajlámovi mongolský chán. Dnešní, v pořadí již 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, se od roku 1959 zdržuje v indickém exilu.
Hnutí rime
Od 19. století se objevují výraznější snahy překonat rozdíly a spory mezi jednotlivými školami a soustředit se na to, co mají společné. Jedním z velmi známých představitelů tohoto tzv. hnutí rime byl například Dilgo Khjence rinpočhe.
Galerie
.jpg.webp)
Odkazy
Literatura
- Alexandra David - Neelová: Mystikové a mágové Tibetu, překlad J. Vičař, ELFA 1998, ISBN 80-900197-5-7
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu tibetský buddhismus na Wikimedia Commons - Tibetský buddhismus
- LamRim.com — Tibetan Buddhist Internet Radio
- Článek o tibetském buddhismu na Buddhaweb.cz
