Líšťany (zámek)

V Líšťanech pravděpodobně existovalo starší panské sídlo, které od druhé poloviny třináctého století patřilo rodu líšťanských vladyků, ale jeho podobu ani polohu neznáme.[2] Předchůdcem dochovaného zámku byla renesanční tvrz postavená v době, kdy panství patřilo Černínům z Chudenic.[3] Posledním majitelem z rodu Černínů byl Jan Karel Černín, který z náboženských důvodů panství roku 1628 prodal a odešel ze země. Jan Příchovský z Příchovic a na Lomi mu za něj zaplatil 22 tisíc kop míšeňských grošů. Statek tehdy tvořila tvrz s poplužním dvorem, pivovarem, sladovnou, vesnice Náklov, poloviny vesnic Košetice a Popovice, dvůr Malšín a další příslušenství.[4] Vzhledem k probíhající třicetileté válce a škodám způsobených žoldnéři se dluhy Příchovských rostly. Kromě jiného nebyli schopní splácet ani kupní cenu Janu Karlu Černínovi. Bezdětný Václavův syn, Albrecht Kristán Příchovský, zemřel roku 1660, a zadlužené panství koupil za čtrnáct tisíc zlatých Antonín Steinbach z Kranichsteinu,[5] který byl vrchním hejtmanem západočeských majetků rodu Lauenburků[6] a roku 1664 byl povýšen do rytířského stavu. V Líšťanech nechal starou tvrz přestavět na barokní zámek.[7]

Panství po něm zdědil syn Benedikt František Steinbach,[7] který roku 1704 spáchal pod vlivem duševní nemoci sebevraždu, a statek přešel na jediného syna Karla Maxmiliána Viléma Steinbacha povýšeného roku 1714 na barona. Kvůli dluhům však musel prodat Újezd nade Mží, později také Zahrádku, dvůr Malšín a roku 1726 i Líšťany s dalšími vesnicemi. Kupcem, který za ně zaplatil 220 tisíc zlatých, se stal hrabě Julius Xaver Hamilton.[8] Líšťany po něm zdědil nejprve syn Mikuláš Josef Hamilton a po něm jeho bratr Antonín Jan Nepomuk Hamilton, který založil nový kostel svatého Petra a Pavla. Hamiltonové měli centrum svých rodových majetků v Rakousku, a proto svůj západočeský statek prodali hraběti Josefu Maxmiliánovi Kinskému,[9] po kterém jej roku 1780 zdědil jeho syn Filip Kinský. Ten statek vzdálený od svých dalších panství roku 1728 prodal Marii Anně Schirndingarové, rozené Haugvicové z Biskupic, která však sídlila nejspíše na zámku v Malesicích. Její rodině Líšťany zůstaly do roku 1799, kdy je koupil hrabě Maria Václav Bořek Dohalský z Dohalic,[10] kterému patřily také Lipno, zámek Pňovany a jeho manželce zámek Luhov, který byl centrem panství.[11]

Po smrti hraběte Marii Bořka Dohalského v roce 1824[12] musela vdova Marie Anna, rozená Steinbachová, prodat kvůli dluhům Líšťany synovi své sestry, kterým byl Maria Václav Perglar z Perglaru. Vymínila si však, že bude na zámku žít až do své smrti. Zemřela roku 1825 v Praze, ale v Líšťanech byla pohřbena v rodinné hrobce.[13] Po zrušení poddanství bylo líšťanské panství přeměněno na velkostatek, který roku 1852 zdědil Perglarův příbuzný, svobodný pán Michael Dobřenský z Dobřenic.[14] Za něj byl roku 1860 pořízen popis budovy, jejíž některé části byly již ve špatném stavu. V roce 1862 velkostatek koupil kníže Karel Löwenstein-Wertheim-Rosenberg, který ho roku přenechal svému příbuznému Aloisovi. Ani jeden z nich na zámku nežil. Areál byl sice udržován, ale pronajímal se jako lovecký zámek jiným šlechticům.[15]

V roce 1921 byl velkostatek v rámci pozemkové reformy zabaven státem. Část byla vrácena Aloisovi z Löwensteinu a jiná část se změnila na zbytkový statek, jehož majitelem se stal úředník Emanuel Kumpera a po něm doktor František Roh.[15] Od roku 1945 se statek dostal do správy státu, od kterého jej v roce 1951 převzal národní podnik Československé státní statky. Přestože měl udržovat zámeckou budovu i park v dobrém stavu, docházelo k postupnému chátrání a poškozování stavby. Ve dvoře byla zbořena renesanční sýpka se sgrafitovou omítkou a samotný zámek se postupně změnil ve zříceninu.[16]

Jednopatrová zámecká budova stojí uprostřed rozlehlého hospodářského dvora. Ve sklepeních se dochovalo zdivo původní renesanční tvrze, jejíž kamenické prvky byly druhotně použity při stavbě barokního zámku.[3] Budova má téměř čtvercový půdorys. Vchody se původně nacházely na západní a nejspíše i východní straně.[17] Na jižní straně byla v osmnáctém století přistavěna krátká boční křídla. K jižní straně přiléhala zahrada, kvůli které byla zbořena část budov hospodářského dvora. U jižního průčelí se také nachází velký sál, ve kterém byly dva velké krby. Místnost také zdobily zvlněné římsy.[18] Ve druhé polovině devatenáctého století byl naproti zahradě vytvořen nový vchod, nad kterým býval balkon osazený tepanou mříží. V zahradě byl ve stejné době postaven klasicistní skleník.[19]