Líčidlo americké

Líčidlo americké (Phytolacca americana) je vytrvalá, přes dva metry vysoká rostlina s mnoha dutými lodyhami, kvetoucí koncem léta dlouhými hrozny narůžovělých květů, které se na podzim změní v černé bobule. Původně severoamerický druh je od konce 17. století šířen jako exotická rostlina a v mnoha oblastech za příznivých klimatických podmínek zakotvil natrvalo a se stal invazním druhem.

Líčidlo americké
Líčidlo americké (Phytolacca americana)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďlíčidlovité (Phytolaccaceae)
Rodlíčidlo (Phytolacca)
Binomické jméno
Phytolacca americana
L., 1753
Synonyma
  • Phytolacca decandra
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zralé plodenství

V české přírodě je považován za příležitostně se vyskytující neofyt, který zdomácněl převážně ve vinařských oblastech, kde mu nejlépe svědčí klima i půda. Místně je hojný na jihovýchodě Moravy, kam okrajově zasahuje silné invazní rozšíření ve slovenském Záhoří, kde v současnost rostou již desetitisíce jedinců.[1][2][3]

Ekologie

Rostlina nejlépe prosperuje na teplých, polostinných biotopech s písčitou, nevápnitou, vlhkou půdou. Roste na okrajích lesů, mýtinách i lesních spáleništích, v křovinách, opuštěných zahradách a vinicích, podél silnic i na rumištích, vyskytuje se od hladiny moře po nadmořskou výšku 1400 m. Je mrazuvzdorná, kvete od července do září a semena dozrávají od záři do listopadu. Poměrně snadno se samovolně rozmnožuje semeny, kterých vyprodukuje velké množství, lidmi je obvykle množená dělením kořenů rozrostlých jedinců. Ploidie druhu je 2n = 36.[1][4][5]

Popis

Vytrvalá bylina, s lodyhami vysokými až 3 m a tlustými 3 cm, vyrůstající z mohutného kořenového systému tvořeného několika řepovitě ztlustlými hlavními kořeny a spoustou tenčích vedlejších kořínků. Lodyhy vytvářejí v počtu 5 až 10 mohutný trs, u báze dřevnatí, v horní části se větví, jsou duté a vyplněné zpevňujícím parenchymatickým jádrem. Dole jsou porostlé šupinovitými přisedlými listy, uprostřed lodyh již mají listy 5 cm řapík a bývají dlouhé 12 až 16 cm a široké 5 až 7 cm. Jejich tmavozelené čepele jsou kopinaté až elipsovité, u báze klínovitě zúžené, na vrcholu ostře špičaté a po obvodě celokrajné. Listy po poranění vydávají aróma, které mnoha lidem nevoní.

Květy v počtech 30 až 50 skládají vzpřímená nebo obloukovitě svěšená hroznovitá květenství 7 až 19 cm dlouhá (včetně stopky) a 2 cm široká. Vřeteno květenství je nejprve zelené či bílé a později zrůžoví, stejně jako 1 cm květní stopky. Podpůrné listeny květenství jsou čárkovité, blanité a 3 mm dlouhé, listence na vrcholu stopek jsou podobné.

Oboupohlavný květ má pět vydutých, široce vejčitých, vytrvalých kališních lístků asi 2,5 mm velkých. Nejprve jsou bílé až růžové, po odkvětu jsou nazelenalé a v době zralosti plodů zrůžoví. Korunní lístky chybí. V květu roste v jednom kruhu deset tyčinek s nitkami u báze rozšířenými, zpočátku jsou bílé a později se zbarví jako kalich, jejich prašníky jsou růžové. Svrchní semeník je tvořen deseti srostlými plodolisty, z nichž každý nese jedno vajíčko. Tři a více zakřivených čnělek nepřesahuje délku 1 mm. Opylovány jsou včelami a mouchami sbírající nektar a pyl.

Vzhled plodu se během zraní mění. Nejdříve je zelený a viditelně rozdělen na deset částí (podle počtu plodolistů), teprve při dozrávání splynou jednotlivé části do dužnaté bobule s červenofialovou šťávou. Plod pak má vzhled černé, kulovité, shora smáčknuté bobule o průměru 8 mm . Po vyschnutí dužiny se celistvá bobule opět viditelně rozdělí na deset jednosemenných laloků. Semena s průměrem 3 mm jsou čočkovitě smáčklá, černá a lesklá.[1][4][5][6][7][8]

Význam

V minulosti bývalo líčidlo americké také pěstováno jako barvířská rostlina, fialová šťáva plodů sloužila k barvení látek nebo vína a vyráběl se z ní inkoust a potravinářské barvivo. Šťáva není toxická a má obdobné chemické složení jako šťáva z červené řepy. Všechny ostatní části rostliny, kořen, lodyha, míza, list i semeno jsou pro člověka a mnohé savce silně jedovaté; obsahují látky poškozující hlavně červené krvinky a způsobující u lidí silné zvracení a krvavé průjmy – může však dojít až na smrt, obvykle kvůli paralýze dýchací soustavy. U původních obyvatel Ameriky byly rostliny používány proti všemožným nemocem, dnes se zásadně nedoporučují. Bobule jsou potravou ptáků, kteří tak napomáhají rozšiřování semen.[7][8][9]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Líčidlo americké, s. 064.
  2. MEREĎA, Pavol. Pred 90 rokmi začalo líčidlo americké obsadzovať Záhorie [online]. Malacké pohľady o.z., Malacky, SK, rev. 12.12.2016 [cit. 2017-07-08]. Dostupné online. (slovensky)
  3. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Phytolacca americana [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
  4. HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Líčidlo americké [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 15.01.2016 [cit. 2017-07-08]. Dostupné online. (česky)
  5. GOLIAŠOVÁ, Kornélia; MICHALKOVÁ, Eleonóra. Flóra Slovenska VI/3: Líčidlo americké [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2012 [cit. 2017-07-08]. S. 29–34. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1232-2. (slovensky)[nedostupný zdroj]
  6. NIENABER, Mark A.; THIERET, John W. Flora of North America: Phytolacca americana [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Prairie Wildflowers of Illinois: Phytolacca americana [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2017-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Plant Finder: Phytolacca americana [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2017-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Plants For a Future: Phytolacca americana [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2017-07-08]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.