Kurt Alder

K chemii se dostal nejdříve při studiu na Univerzitě Fridricha Viléma v Berlíně a později studoval také na univerzitě v Kielu u Otto Dielse. V roce 1926 zde také obhájil svoji doktorskou práci a započal spolupráci se svým učitelem Dielsem. V roce 1936 odešel do vědecké laboratoře firmy IG Farben na pozici vedoucího oddělení. Na univerzitě v Kolíně nad Rýnem vyučoval a prováděl pokusy od roku 1940, kdy se z něj stal profesor experimentální chemie a chemické technologie.

Profesor Otto Diels mu pomohl najít v roce 1928 syntézu dienů. Touto metodou se zabývali, poté jí společně rozpracovali a uskutečnili syntézu různých dienů. Reakce je po nich pojmenovaná jako Dielsova–Alderova reakce (či Dielsova–Alderova cykloadice) Pro tyto sloučeniny se rozhodli dát název polymery. Zajímal se a zkoumal také stereochemické procesy dienové syntézy. U firmy IG Farben ho zajímala polymerizace butadienu a kopolymerizace butadienu a styrenu, což ho dovedlo k objevu syntetického kaučuku - tzv. buny. Jeho práce se hodily jak v průmyslové výrobě plastických hmot, tak v průmyslovém zpracování surovin, které se získávají krakováním ropy.

V roce 1979 byl jeho jménem pojmenován kráter na Měsíci Alder.

• Diels, O.; Alder, K. (1928). „Synthesen in der hydroaromatischen Reihe“. Justus Liebigs Annalen der Chemie 460 (1): 98 - 122

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kurt Alder na Wikimedia Commons
• nobel.se Archivováno 4. 12. 2001 na Wayback Machine