Kumandynci

Kumandynci; Kumandy, Kubandy, Kuўandy, Kuvandyg
Populace
	celkově 3 200
Jazyk(y)
	Kumandyština → altajský dialekt; (altajský jazyk, ruský jazyk)
Náboženství
	tengrismus,; burchanismus (altajský šamanismus [regionální forma]),; pravoslaví
Příbuzné národy
	Ojroti (Altajové), Tubalarové, Čelkanci, Telengiti, Teleuti
	Poznámky
	Západosibírská rasa

Kumandynci nebo Kumandinci (kumandynsky Къуманды → Kumandy, Къуманда → Кumanda, Къубанды → Kubandy, Къуўанды → Kujandy, Къувандыг → Kuvandyg, rusky Кумандинцы → Kumandinci) jsou autonomní národ jižní Sibiře a jsou větví historických Kumánů, kteří ve středověku tvořili západní větev Kypčaků [pozn. 1]. Pobývají hlavně v středo-jižní oblasti Altajského kraje, Altajské republice a Kemerovské oblasti, ale taky v přilehlé oblasti Kazašského Zajsanu.

Část Kumandynců žijících na březích řeky Bija, počínaje od ústí řeky Kuu (rusky „Lebeď“ → „labuť“) po proudu, téměř do města Bijsk, a taky podél dolního toku řeky Katuň, se v současné době (1969) sjednotila s místní ruskou populací[1].

Etnický původ

Čínská kronika Čou-šu z roku 636[pozn. 2], zaznamenává starobylou turkickou legendu, která vypráví o původu předků dávných Turků, žijících ve státě nebo zemi So (Sakové), nacházející se severně od Siung-nuů (Asijští Hunové)[1][2]
N. Aristov tvrdí[1][3]. :

„	Soové, kteří byli malým zbytkem, pravděpodobně ne příliš malého kmene starověku, by měli být na severní straně Altaje, jelikož jeho jižní svahy byly součástí Siung-nuského území	“
— Nikolaj Aristov

O.Pritsak rovněž identifikoval Sooy se Sachy (vlastní jméno Jakutů), a s etnonymem Sagaj a Sakaj[4]. Dále stanovil, že pojem „Kuman“ v názvu Kumandy je totožný s názvem Kypčackých Kumánů (rusky Polovců)[1][5] Název Seok Ton vysvětluje jako etnonyma, které odráží jejich hospodářské zaměření. Jako jedno slovo znamená „chovatel sobů“.

Dělení Kumandynců podle Radloffa

Podle Wilhelma Radloffa se Kumandynci skládali:

ze dvou zajsanlyků, kumandynsky: jайсан
- Dolní Kumandynci – kumandynsky: (Örö → dolní)
  - So
  - Kubandy
ze čtyř seoků, kumandynsky: сӧӧк –[6]:
- Horní Kumandynce – kumandynsky: (Altına → horní)
  - Tastar
  - Juty
  - Čabraš
  - Ton-Kubandy

Antropologicky patří severní Altajové k uralskému typu. Mongoloidní příměs v jejich kavkazoidním fenotypu je mnohem méně výrazná než u jižních Altajců. Paměti o chovatelech sobů patřící historicky vzdáleným předkům některé části Kumandynců vysvětlují; v etnogenezi Kumandynců mohou participovat jižní kmeny Něnců, jejichž příslušníci jezdili na kultivovaných sobech, typicky používaných nejen pro přepravu ale také sloužili jako zdroj potravy a oblečení[1]. Etnologicky, Kumandy-seokové mají své vlastní původní mýty, z nichž Leonid Pavlovič Potapov dospěl k závěru, že se jedná o sloučené lidi z různých prostředí: pastorační stepní kočovníci Kumáni, tajžští lovci Čabašové (Čabat), pastevci sobů Něnci, a rybářské kmeny Tastarů[1].

Dělení Kumandynců podle Potapova

Kumandynci, které L. P. Potapov etnicky určil, se skládali ze šesti seoků[1]:

číslo	Kumáno-sakské jméno	analyzované jméno	etnická a jazyková příslušnost	období	poznámka
1	So	So (Sakové) (Se, Sek, Saka)	Rodičovský kmen antických Turků	před 4. stoletím	[1]
2	Kubandy	Kuman (Kumáni) (Cuman, Kuban, Kun)	Objevují se po rozpadu Kangařského státu	7. století	[1]
3	Tastar	Kuman (Kumáni) (Cuman, Kuban, Kun); Asové (Azové)	Objevují se po rozpadu Kangařského státu	7. století	[1]
4	Džuty (Čuty)	Telejové (Teleuti)	Telejové (Teleuti) byli členy Turkutských kaganátů	6.-8. století	[1]
5	Čabaš (Čabat)	neznámé	neznámé	neznámé	[1]
6	Ton (Ton-Kubandy)	Něnecký lid	Altaj-kiži seokové Tongjoan, Tuvinská skupina Tongaků neznámého původu	12. století v "Tajné kronice Mongolů"	[1]

Dějinný vývoj

Rozsídlení Kumandynců:
Republika Altaj, Altajský kraj a Kemerovská oblast

N. Aristov propojil Kumandynce a jejich klan Čelkance s potomky starověkých Turků, kteří v 6. až 8. století vytvořili ve Střední Asii silný kočovný útvar, který získal historický název Turkutský kaganát[1][3]. Podle Wilhelma Radloffa jako přístřešky Kumandinců byly chatrče obvykle vyráběné z hrubé kulatiny stromu, hliněné chýše a skládací stany vyrobené z kůry buku[6].

„V období od roku 900 do 1220 rozšířila Kypčacko-Kumánská konfederace → Dešt-i Kypčak svůj politický vliv v širokých stepích od Altaje až ke Krymu a Dunaji. Přilehlé stepi Tobol-irtyšského regionu (alespoň kolem jezera Zajsan) byly v oblasti této konfederace. Členové konfederace byli také nepochybně předkové těchto Kumandynců a Teleutů, což je doloženo jejich jazykem, který jako jazyk Barabinských Tatarů patří do skupiny Kypčaků“[1].

Do 17. století žili Kumandynci podél řeky Čaryš, poblíž jejího soutoku s řekou Ob, odkud uprchli do Altaje. Jejich migrace byla řízená jejich neochotou platit jasak ruskému panovníkovi [pozn. 3][1]. Zde našli útočiště ve spojenectví s místním lidem. Stali se známými jako samostatný lid Seoků.

Populace a jazyk

Po sjednocení s Rusy, byl původní počet 39 Sooků zapomenut. Dnes^[kdy?] je jich deset a jsou uváděni jako: Šabat, Čedirbek, Kizilkös, Apaškös, Toñ~Ton, Toñil~Tunal, Sakpijik~Sakpijok, Toguz, Komnoš~Komdoš, Küzen[7].

Dle sčítání lidu z roku 1926 na území Ruska žilo 6.335 Kumandynců. Při sčítání lidu z roku 2002 jich bylo jen 3.114. Kumandynci (Kubandy-3114 osob, Kumandy-1413 osob, Oree Kumandy-1701 osob, Tadar-kiži s jazykem Kumandinců-1704 osob, Tjubere Kumandy-756 osob).

Kumandynský jazyk je příbuzný čagatajské (karlukské) větve jazyků a byl uznán jako jazyk.

Nicméně, v roce 2006 v souvislosti s novou klasifikací, ho etnografové tendenčně přiřadili k sibiřským jazykům jako jeden z altajských dialektů[8]. Pro Kumandynce v Altajském kraji byla pro použití písma vytvořená azbuka.[9] „Dialekt kumandy-kiži“ (1972), „dialekt Kuu Tatarů-čelkanců (Kuu-kiži)“ (1985) (turkické „kiži“ → „lid“, častý etnonym tvořící přípony) [10].

Poznámky

Kimäcko-kypčacký kaganát který založili Čchu-mu-kunové
Čou-šu (čínsky v českém přepisu Čou-šu, pchin-jinem Zhoushu, znaky 周書)
slovo jasak je Turkické označení pro „tribut“ čili „příspěvek“ (v tomto případe kožešinový), vynucovaný od domorodých národů Sibiře, který byl používán v Ruské říši

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Кумандинцы na ruské Wikipedii a Kumandins na anglické Wikipedii.

Potapov, Leonid P., „Ethnic composition and origin of Altaians. Historical ethnographical essay“ Publishing house editor EG Dagin Artist MIRazulevich, Approved for print by USSR Academy of Sciences History, Philology and Philosophy Institute. Leningrad, B-164, Mendeleev line, No.1 1st print shop of Publishing house "Science". Leningrad, B-34, 9th line, No 12.
Liu Mau-Tsai, „Die chinesischen Nachrichten zur Geschichte der Ost-Türken“, sv. 1, s. .. 5-6, sv. 2, str. .. 489-490, Wiesbaden, 1958
Aristov, N.A. „Notes on ethnic composition of Türkic tribes and nations“ Olden Times Alive, 1896, v. 3-4, p. 279, p. 341
Pritsak О. „Das Abakan-und Čulymtürkische und das Schorische“ Jean Deny et al. (Hrsg.): Philologiae Turcicae Fundamenta, Wiesbaden, 1959, p. .. 600
Pritsak O., „Stammesnamen und der Titulaturen altaischen Volker. Ural-Altaische JahrMcher“, Bd. 24, 1952, kap. 1-2, p. 49-104
W.Radloff „Aus Sibirien“, Bd. 1, p.. 212, p.. 200
Figen Güner, Dilek., „Altay Türklerinde akrabalık“, Ahmet B. Ercilasun Armağanı, Akçağ Basım Yayım Pazarlama A.Ş., (2008) Ankara
Baskakov N.A. „Altajskij jazyk: vvedenie v izučenie altajskogo jazyka i ego dialektov“, At head of title: „Altajskij jazyk“, Akademija nauk SSSR. Institut jazykoznania. Moskva, Izd-vo Akademii nauk SSSR, 1958 (OCoLC)572438465, OCLC9590223 (rusky)
Baskakov N.A. „Tjurkskie jazyki“, Moskva, 1960, 2006
Baskakov, N. A., „Dialekt kumandincev (kumandy-kizi): grammatičeskij očerk, teksty, perevody i slovar’“ Moskva: Nauka, 1972

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Kimäcko-kypčacký kaganát který založili Čchu-mu-kunové

[3] Čou-šu (čínsky v českém přepisu Čou-šu, pchin-jinem Zhoushu, znaky 周書)

[9] slovo jasak je Turkické označení pro „tribut“ čili „příspěvek“ (v tomto případe kožešinový), vynucovaný od domorodých národů Sibiře, který byl používán v Ruské říši

[potapov-2] Potapov, Leonid P., „Ethnic composition and origin of Altaians. Historical ethnographical essay“ Publishing house editor EG Dagin Artist MIRazulevich, Approved for print by USSR Academy of Sciences History, Philology and Philosophy Institute. Leningrad, B-164, Mendeleev line, No.1 1st print shop of Publishing house "Science". Leningrad, B-34, 9th line, No 12.

[4] Liu Mau-Tsai, „Die chinesischen Nachrichten zur Geschichte der Ost-Türken“, sv. 1, s. .. 5-6, sv. 2, str. .. 489-490, Wiesbaden, 1958

[aristov-5] Aristov, N.A. „Notes on ethnic composition of Türkic tribes and nations“ Olden Times Alive, 1896, v. 3-4, p. 279, p. 341

[6] Pritsak О. „Das Abakan-und Čulymtürkische und das Schorische“ Jean Deny et al. (Hrsg.): Philologiae Turcicae Fundamenta, Wiesbaden, 1959, p. .. 600

[7] Pritsak O., „Stammesnamen und der Titulaturen altaischen Volker. Ural-Altaische JahrMcher“, Bd. 24, 1952, kap. 1-2, p. 49-104

[refRad-8] W.Radloff „Aus Sibirien“, Bd. 1, p.. 212, p.. 200

[10] Figen Güner, Dilek., „Altay Türklerinde akrabalık“, Ahmet B. Ercilasun Armağanı, Akçağ Basım Yayım Pazarlama A.Ş., (2008) Ankara

[11] Baskakov N.A. „Altajskij jazyk: vvedenie v izučenie altajskogo jazyka i ego dialektov“, At head of title: „Altajskij jazyk“, Akademija nauk SSSR. Institut jazykoznania. Moskva, Izd-vo Akademii nauk SSSR, 1958 (OCoLC)572438465, OCLC9590223 (rusky)

[12] Baskakov N.A. „Tjurkskie jazyki“, Moskva, 1960, 2006

[13] Baskakov, N. A., „Dialekt kumandincev (kumandy-kizi): grammatičeskij očerk, teksty, perevody i slovar’“ Moskva: Nauka, 1972