Imunizace

Imunizace je děj, při kterém je jedinec vystaven působení látky, která je uzpůsobená tak, že posiluje jeho imunitní systém. Tato látka je nazývána imunogen. Imunizace se liší od inokulace (předchůdce očkování) a vakcinace (očkování) v tom, že vakcinace a inokulace využívá jako imunogeny buď živé, ale oslabené mikroorganismy – tzv. atenuovaná vakcína, používá se při očkování proti TBC, u tuberkulinových testů, nebo mrtvé mikroorganismy – většina v ČR používaných vakcín. Imunizace využívá pouze části těchto mikroorganismů, obvykle pouze molekuly které přímo vyvolávají imunitní odpověď. Je to nejbezpečnější forma zvýšení aktivity imunitního systému v ochraně před nemocí. Ne všem nemocem lze předejít pouze imunizací, protože imunitní odpověď vyvolaná pouze imunogenní molekulou nemusí být dostatečně silná, nebo se nevytvoří paměťové lymfocyty.

Aktivní imunizace

je proces stimulace specifickým antigenem k podpoře tvorby protilátek v těle. Aktivní imunizace přiměje tělo k tomu, aby produkovalo vlastní protilátky a pokračovalo v jejich produkci díky paměťovým buňkám, které se tvoří. Tedy ochrana bude trvat před nemocí několik let, v některých případech může trvat až celý život. Aktivní imunizace není bez rizik, i když výzkum podporuje účinnost imunizačních programů jako opatření ke snížení výskytu vážných forem daných infekčních onemocnění a ke snížení výskytu infekčních onemocnění.

Pasivní imunizace

je časově omezená imunizace navozena podáváním předem vytvořené protilátky nebo specificky senzibilizovaných lymfoidních buněk do systému. Očkovaná osoba je chráněna pouze tak dlouho, dokud tyto protilátky či buňky zůstávají v její krvi a jsou aktivní, pak zanikají. Přistupuje se k ní pouze při akutních život ohrožujících stavech a lze použít jen jednou daného typu. Prodávané protilátky jsou produkovány jiným živým organismem a tudíž jejich přítomnost sama vyvolá imunitní reakci proti nim.