Krumhorn

detail z renesančního obrazu od Vittora Carpaccia, 1510

Krumhorn se objevil někdy ve 13. století z období renesance, kdy na něj začali hrát Maurové (arabští muslimové původem se severní Afriky) a později kol. 14. století i muzikanti a mistři v Evropě. Jak je už výše zmíněno, název pochází z německého slova "krummhorn", což znamená křivý roh.

Charakteristickým znakem krumhornů je právě jejich háčkovitě zahnutý korpus, aby záměrně připomínal zahnutý zvířecí roh a nástroj připomíná písmeno "J". Jasnější a hlasitější tón, než má cornamusa, je způsoben rozšiřujícím se roztrubem a širším vrtáním. Krumhorn byl nejčastěji dělán z rákosového dřeva. Právě díky výraznému, hlasitému a širokému tónu byl používán často i jako sólový nástroj. Křivé rohy (krumhorny) se liší od vzdušnicové šalmaje a kornamusy především tvarem vrtání a charakteristickým zahnutím korpusu. Rozsah nástroje je o něco větší než nóna (díky pomocným klapkám). Tento nástroj v pozdějších dobách zcela vymizel a jeho barva je charakteristická pro starou hudbu. Různé druhy krumhornů vyobrazil např. Michael Praetorius ve spise Syntagma musicum (1619).

Krumhorn patří mezi aerofony, čili jeho zvuk vzniká tím, že hráč foukne přes dvojitý plátek (strojek) a uvnitř duté, rákosové zahnuté "roury" se rozechvěje vzduch, čímž vznikne tón. Výšku tónu lze u krumhornu měnit střídáním různých dírek, či klapek, nebo přefukováním. Přefukování se ale u hraní na krumhorn moc neuplatní, jelikož (jak již bylo zmíněno) tónový rozsah krumhornu je něco přes nónu. U vypracovanějších typů krumhornu lze hrát i částečně chromaticky.

moderní typy krumhornů–altový krumhorn in F a basový krumhorn in F

dvouplátkový strojek na altový krumhorn in F

Rodina krumhornů z díla Syntagma musicum od Michaela Praetoria roku 1619

Existuje několik druhů krumhornů, které se v renesanci používaly (od garklein krumhornu až po prodloužený velkobasový krumhorn). Už v renesančním období existovaly i takové speciální–"prodloužené" typy krumhornů (např. Prodloužený tenorový krumhorn), které měly svůj tónový rozsah až přes dvě oktávy (výjimečně měl prodloužený baskrumhorn svůj rozsah jen přes oktávu–C až g).

V dnešní době byly vytvořeny ale tzv. "moderní krumhorny", které se od těch renesančních liší (tónový rozsah těch moderních krumhornů jsou uvedeny v kulatých závorkách):

• Garklein krumhorn
• Sopraninový krumhorn
• Sopránový krumhorn d´–e´´ (c´–f´´)
• Altový krumhorn g–a´ (f–hes´/b´)
• Tenorový krumhorn c–d´ (c–f´)
• Prodloužený tenorkrumhorn G nebo A–d´ (-není žádný modernější typ-)
• Basový krumhorn F–g (F–hes/b)
• Prodloužený basový krumhorn C–g (-není modernější typ-)
• Velkobasový krumhorn Hes (B)–c nebo C–d (Hes/B–c nebo C–f)
• Prodloužený velkobasový krumhorn G–d (-není modernější typ-)

V dnešní době je krumhorn používán např. v britské rockové skupině Gryphon.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Krumhorn na Wikimedia Commons
• Barokní blog^{[nedostupný zdroj]}
• Vogelavos Archivováno 31. 12. 2012 na Wayback Machine