Kristián Brunšvický

Vévoda Kristián s insigniemi Podvazkového řádu a s amputovanou rukou

Kristián se narodil v Göringenu jako třetí syn vévody Jindřicha Julia. Roku 1616 byl zvolen biskupem v Halberstadtě, ale tuto volbu nepotvrdil císař. Vedle toho se stal zvolen roku 1617 proboštem v Brunšviku. Po bitvě na Bílé Hoře se dal do služeb Fridricha Falckého, jehož manželku Alžbětu po středověkém způsobu blouznivě zbožňoval, a najal roku 1621 vojsko asi 15 000 mužů, s nímž vytrhl na jih k Falci. Ale protože byl v kurfiřtství mohučském odražen od vojska ligistického, obrátil se proti bohatým vestfálským biskupstvím a strašlivě je zpustošil.

V Paderbornu dal roztavit stříbrné sošky sv. Liboria a 12 apoštolů (s posměšnou narážkou na slova Písma: „Jděte do celého světa“) na peníze, tzv. Pfaffentaler, jež nesou na jedné straně nápis: Tout avec Dieu na druhé Gottes Freundt, der Pfaffen Feindt. Potom odtáhl na jih, ale byl od Tillyho u Höchstu (20. června 1622) poražen a zachránil se se zbytky svého vojska do Elsasu, kde se spojil s Mansfeldem.

Jelikož Fridrich Falcký, který se dal do jednání s císařem, propustil oba ze svých služeb, dali se najmouti od Holanďanů a otevřevše si vítězstvím nad oddílem Španělů u Fleurus (29. srpna) cestu, přitrhli k Mořicovi Oranžskému. V bitvě té přišel Kristián o levou ruku i dal si přidělati stříbrnou. Počátkem roku 1623 opustili oba služby Hollanďanů; Kristián vtrhl s 8000 muži do dolního Saska a složil, aby mohl volněji si počínati, správu biskupství halberstadtského, ale byl 6. srpna 1623 od Tillyho u Stadtlohnu úplně poražen a vstoupil zase na 3 měsíce do služeb holandských. V roce 1624 se z něho stal rytíř Podvazkového řádu.

Nedostatek peněz a podpory jej přinutil brzo potom vojsko rozpustit, ale nové pole činnosti se mu otevřelo, když Anglie a Francie rázněji se počaly ujímat věcí německých protestantů. Kristián se proto odebral s Mansfeldem do Anglie a oba se vypravili v únoru 1625 s anglickou podporou a francouzskou Hollandskem do Vestfálska a vstoupili koncem roku 1625 do služeb dánského krále Kristiána IV., jenž právě tou dobou počal ve spolku se stavy dolnosaskými na severu, aby vedli válku proti císaři. Kristián se vrhl s novým úsilím do boje a pronikl dvakrát až do Hesenska, ale namáhání tělesné a rány v bitvách utržené zlomily jeho zdraví. Zemřel v červnu 1626 na vysokou horečkou ve Wolfenbüttelu.

Nelze upřít, že v Kristiánovi bylo cosi rytířského ve smyslu středověkém, ale celkem byl až na to, že nezištně a vytrvale šel za jedním cílem, prospěti utiskovaným protestantům, přece jen drsný a divoký voják, jemuž válka stala se řemeslem a jenž bojuje z části jen proto, aby bojoval. Sveřepé řádění, jehož se dopouštěl se svým lidem stejně v krajinách protestantských jako v katolických, zkalilo památku jeho i u souvěrců. A proto přízvisko tolle (zuřivý) není nikterak nepřípadné.

Během listopadu 1621 vzkázal Kristián (zvaný též z Halberstadtu) obráncům Amöneburgu: „Doneslo se nám, že se chystáte postavit na hradby stráž vybavenou dalekohledem, tím holandským vynálezem od ďábla, kterým můžete sledovat pohyb našich vojsk, kdyby se chtěla k vašemu městu přiblížit. Tento váš úmysl považuji za ohrožení bezpečnosti mého vojště, a jestli si ten dalekohled pořídíte, uličníci, vezmu město sichrlišwirkliš útokem.“

Kristián z Halberstadtu nakonec město Amöneburg 2. prosince 1621 dobyl a vyplenil, a ten dalekohled v tom nehrál roli.

• ISSMER, Volker. Der tolle Christian. Münster: ATE, 2006. ISBN 3-8978-1095-6. (německy)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kristián Brunšvický na Wikimedia Commons
• Galerie Kristián Brunšvický na Wikimedia Commons
• (německy) Cristian der Jüngere – článek z ADB na Wikisource