Krapkowice

První písemná zmínka o Krapkowicích (Chrapkovicích) pochází z roku 1204, jako město se poprvé uvádějí v roce 1294. Sdílely osud Opolského knížectví, potažmo v letech 1313–1460 Střeleckého, tedy byly až do roku 1742 součástí Zemí Koruny české. Po první slezské válce připadly Prusku a na území německého státu (Německého císařství, Výmarské republiky, Třetí říše) se nacházely až do roku 1945.

Zdejší panství nejdéle patřilo Redernům (1582–1765) a Haugvicům (1765–1945).

Výstavba železniční trati (1887) a regulace Odry (1888–1897) přispěly k industrializaci mestěčka na přelomu 19. a 20. století: vznikla zde mj. továrna na koberce (1889), papírna (1901) a celulózové závody (1903).

V hornoslezském plebiscitu se 96,1 % obyvatel vyslovilo pro setrvání v Německu.[6] K Polsku bylo město přičleněno až po druhé světové válce. Dodnes je významným střediskem německé národnostní menšiny.

Vlastní Krapkowice leží na levém břehu Odry. Na pravém břehu se rozkládá městská část Otmęt (Ottmuth) – dříve samostatná obec připojená v roce 1961. Zde byla roku 1931 založena Baťova továrna, kolem níž vyrostl jeden z typických baťovských satelitů.

Po znárodnění byly Slezské kožedělné závody (Śląskie Zakłady Przemysłu Skórzanego) „Otmęt” jedním z nejvýznamnějších polských výrobců obuví a značka „Otmęt”, na níž po transformaci a uzavření původní továrny navázalo několik soukromých firem, je dodnes ceněnou obuvnickou značkou v Polsku.

Mezi památky Krapkowic patří:

• baťovské sídliště v Otmętu ze 30. let 20. století;
• zástavba historického jádra s mnohokrát přestavovaným zámkem (nyní sídlo střední odborné školy), farním kostelem svatého Mikuláše a pozůstatky hradeb včetně Věže horní brány vybavené renesanční atikou;
• židovský hřbitov v ulici Kolejowa s 80 zachovanými macevami;
• soubor tří historických vápenných pecí z 19. století v ulici Opolska;

Krapkowice jsou napojeny na dálnici A4. Kromě toho městem prochází státní silnice č. 45, která vede od českých hranic přes Ratiboř do Opolí, a krajské silnice ve směru Kandřína-Kozlí, Horního Hlohova a Prudníku.

Osobní provoz na železniční trati Gogolin – Prudník byl zastaven v roce 1991. Při povodních v červenci 1997 došlo k stržení železničního mostu přes Odru a úsek z Krapkowic do Gogolina byl následně rozebrán. Zbývající část trati slouží v současnosti příležitostné nákladní dopravě včetně obsluhy Ústředního skladu výbušnin, který se nachází v lesích severozápadně od města. S obnovou osobních vlaků se nepočítá.[7] Nejbližší vlaková stanice se nachází v sousedním Gogolině.

Autobusovou dopravu zajišťují dopravní podniky PKS Strzelce Opolskie a PKS Opole a také minibusový dopravce LUZ.

• Northeim, Německo
• Neugerdorf, Německo
• Rohatyn, Ukrajina
• Camas, Virginie, USA
• Hillsboro, Oregon, USA
• Lipová-lázně, Česko
• Morawica, Polsko
• Zabierzów, Polsko
• Partizánske, Slovensko