Krabí efekt

Tento termín vznikl při pozorování krabů v rybářských boxech. Krab by byl schopný z něho utéct během jedné hodiny, kdyby v něm byl sám. Krabů je v boxu více, a protože spolu ze své podstaty nedokáží spolupracovat a mají v povaze se předhánět, tak ve snaze být lepší než ostatní raději stáhnou ostatní kraby dolů, než aby jim pomohli z boxu pryč, a tak se žádní krabi ven nedostanou. Je to součást jejich existence, která by se u člověka mohla označit za závist. Krabi si však navzájem nezávidí - pouze se snaží dostat na svobodu každý po svém.[4]

Termín krabí efekt (crab bucket, crab mentality) poprvé použila filipínská spisovatelka a aktivistka Ninotchka Rosca, popisujíc tak kompetitivní chování lidí na Filipínách za vlády Ferdinanda Marcose. Právě ona popsala tento sociologický jev jako "Pokud to nemůžu mít já, ty také ne."[7][8][5]

V literatuře se tento termín objevuje ve spojitosti popisující dělníky a menší osady, kdy navenek se tváří jako soudržná osada, zatímco uvnitř mezi obyvateli vládne třídní boj.[5]

Tento efekt popisuje sobecké a krátkozraké jednání[4], někdy také závist či nenávist[9], které není psychickou poruchou.[4] Tato závist je lidem přirozená, především když se jedná o vyšší pracovní postavení ostatních či lepší životní vyhlídky - každý by mohl zasáhnout, kariérní postup zhatit, většina to však neudělá, pocit závisti neprojeví a ten je po nějaké době opustí.[4]

Morální význam je takový, že pro jedince by bylo výhodnější spolupracovat a podporovat se, ovšem ze své podstaty si závidí to, co sami nemají, nebo že zůstávají tam, kde ostatní ne.[5]

Klasickým příkladem jsou poznatky průzkumu zveřejněné v londýnském časopisu The Observer. Studie se zabývala střední vrstvou žijící na předměstí Londýna a odhalila věčné soupeření mezi sousedy. Jakmile si jeden z obyvatelů Woodfordu koupil nový model televize/lednice/auta, sousedé se začali předhánět v tom, kdo si koupí stejné nebo lepší. Podobně jako v Británii se tohle (v jiných formách) děje po celém světě. Drastickým je případ japonky Mitsuko Yamada, která utopila dvouleté dítě své sousedky jen kvůli faktu, že prošla vstupním testem do exklusivní školky, zatímco dcera Yamady ne. Mírnějším je pak čin čínské vlády, která zmařila udělení Nobelovy ceny dvěma vědcům původem z Číny, kteří pracovali a žili v USA. [12]

Krabí efekt je obecně častý v rámci národnostních či kulturních menšin. Mnohokrát byl popisován například v souvislosti s komunitou neslyšících. Po letech izolace a útlaku od slyšící většiny neslyšící reagovali vznikem velmi ucelené komunity. Ta je velmi loajální nejen ke svým členům, ale i ke svým zvykům a tradicím. Jakmile se pak nějaký člen začne chovat v nesouladu se skupinovým paradigmatem, členové jeho vlastní komunity se obrací proti němu. Pak může docházet k tomu, že neslyšící šíří nepravdivé fámy o vůdcích komunity, kteří se v jejich očích proti nim obrátili dosažením až příliš vysoké pozice nebo větší blízkostí k slyšící většině.[13]