Království Kaffa

Království Kaffa byl domorodý stát na jihozápadě dnešní Etiopie. Obývali ho Kaffové, patřící do afroasijské jazykové skupiny. Nacházel se v hornaté krajině jižně od řeky Gojeb, hlavním městem byla Bonga a později Anderaccha. Panovník měl titul tato, společnost byla rozdělena do čtyř klanů.

Gaki Sherocho v roce 1897

Válečnická čepička s falickými prvky ze 17. století

Kaffa ←  asi 1390–1879  →
geografie
hlavní město:	Bonga, Anderaccha
obyvatelstvo
národnostní složení:	Kaffové
jazyky:	kafština
náboženství:	křesťanské a islámské (obojí státní), animistické
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
měna:	amoleh
vznik:	asi 1390
zánik:	1879 – dobytí etiopskou armádou
státní útvary a území
předcházející: dynastie Mato následující: Etiopské císařství

Podle ústní tradice stát založil v roce 1390 král Minjo, který nahradil původní vládce nazývané Mato. V 16. století Kaffové přijali pod etiopským vlivem křesťanství.[1] Země je známá jako pravlast kávovníku, který je podle ní pojmenován.[2] K vývozním artiklům patřilo také zlato, slonovina, cibet a otroci. Kaffa si dlouho zachovala nezávislost díky své nepřístupnosti, která jí vynesla přezdívku „africký Tibet“. Až v září 1897[3] země podlehla invazi lépe vyzbrojené etiopské armády a jejích spojenců z království Džimma, byla připojena k říši císaře Menelika II. jako provincie a poslední panovník Gaki Sherocho byl odvezen ve stříbrných řetězech do Addis Abeby, kde strávil zbytek života v internaci. Dobývání Kaffy se zúčastnil i ruský důstojník Alexandr Bulatovič, který přinesl do Evropy první popis tohoto regionu.