Kostel svatého Petra a Pavla (Žežice)

Kostel je připomínaný poprvé 1352. Nově byl postaven po skončení husitských válek roku 1470. Roku 1780 byla barokně prodloužena loď a postavena nová věž, přistavěny sakristie a oratoř po stranách presbytáře. Byly také upraveny okna presbytáře.[3] Zachovány gotické články zejména na presbytáři. Po roce 1945 byl v důsledku vysídlení německy mluvícího obyvatelstva opuštěn a zchátral. Opraven byl po roce 1990.

Kostel je jednolodní s polygonálně zakončeným presbytářem se sakristií po jižní straně a oratoří po severní straně. V průčelí se nachází hranolová věž. Okna jsou zakončena polokruhově. Na jednom z nárožních opěráků presbytáře a na severní straně sakristie jsou znaky Lungviců. Na věži je letopočet 1780. Nad její římsou reliéf polopostavy muže v obdélném vpadlém poli.[3]

Presbytář je sklenut dvěma poli křížové žebrové klenby a parsčitě v závěru. Žebra se zde sbíhají na konzoly. Triumfální oblouk je hrotitý. Loď má plochý strop. Kruchta je zděná. Sakristie a oratoř jsou barokní a pocházejí z roku 1780. Jsou sklenuty plackou.[3]

Vnitřní zařízení většinou novodobé. Z původního zařízení se zachovala renesanční pískovcová křtitelnice s mušlovitou kupou, která je datována do roku 1575. Renesanční náhrobník je z období kolem roku 1600. Údaje na něm jsou však nečitelné.[3]

V západní věži kostela se nacházely nejméně tři zvony, z nichž zde zbyl pouze jediný středověký zvon s obtížně čitelným nápisem. Doložen je zde zvon z r. 1520 od mistra Tomáše z Litoměřic a zvon z r. 1598.[4] V sanktusníku kostela zvon z r. 1925 od Rudolfa Pernera.

Poblíž kostela se nachází fara z roku 1709. Je obdélná a patrová.[3]