Kostel svatého Josefa (Nakléřov)

Kostel svatého Josefa (německy St. Josef-Kirche) byl raně barokní kostel, postavený v letech 1679 až 1683, který stával při silnici v Nakléřově v Krušných horách. Jednalo se o farní kostel místní římskokatolické farnosti, kolem něhož, až do jeho likvidace v roce 1967, existoval hřbitov. Kostel byl v roce 1975 odstřelen z rozhodnutí okresního národního výboru v Ústí nad Labem, aby ustoupil zamýšlenému monumentálnímu památníku Rudé armády, k jehož výstavbě však nakonec nedošlo. Od roku 1992 se na místě někdejšího kostela nachází prostý dřevěný kříž, věnovaný původními německými rodáky z Nakléřova, vysídlenými po druhé světové válce.

Kostel svatého Josefa
v Nakléřově
Kostel se hřbitovem na pohlednici, 1911
Místo
StátČesko Česko
KrajÚstecký
OkresÚstí nad Labem
ObecPetrovice
LokalitaNakléřov
Souřadnice50°44′35,13″ s. š., 13°58′43,84″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátústecký
FarnostNakléřov
Statusfarní kostel
Datum posvěcení9. listopadu 1683
Zánik28. dubna 1975
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavba1679–1683
Specifikace
Stavební materiálzdivo
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Datum vzniku původního nakléřovského kostela není známo. V roce 1330 zde bratři Hildan, Wilgand, Reinhold a Dietpold von Lundwitz zřídili dřevěný kostel, který však nezvládl nápor místních klimatických podmínek. V roce 1382 začala výstavba nového kostela, který byl zasvěcen slávě Boží, blahoslavené Panence Marii a mučedníkovi svatému Jiří.[1] Během třicetileté války jej v roce 1639 vypálili Švédové.[2]

Kostel na pohlednici z roku 1898

Nový barokní kostel, již zasvěcený svatému Josefovi, nechal na místě staršího kostela v Nakléřově v letech 1679 až 1683[3] postavit hrabě Rudolf Václav ze Schönfeldu. Vysvěcen byl 9. listopadu 1683, a již roku 1697 se dočkal přestavby.[4] V roce 1699 byl krupským truhlářem Michelem Leibnerem dovezen a instalován nový hlavní oltář s obrazem Svaté rodiny, který nahradil původní z roku 1679. V roce 1787 zde byla zřízena lokálie.[5] První zmínka o varhanech v kostele pochází z roku 1794, kdy došlo k jejich opravě. V roce 1805 byla ke kostelu přistavěna předsazená zděná hranolová věž s mansardovou střechou, odkud měl v roce 1813 francouzský císař Napoleon Bonaparte sledovat boje svých vojsk u Varvažova.[6]

Kostel samotný byl raně barokního slohu, jednolodní kompozice a obdélníkového tvaru, s jedním hlavním a dvěma vedlejšími oltáři.[2] Loď byla zaklenuta valenou klenbou. Presbytář, zaklenutý křížovou klenbou s konchou v závěru, byl polokruhově uzavřený s „pravoúhlými přístavky (s oratořemi v patře) po stranách. Fasády byly členěny lizénami, okna měl půlkruhová a volutový štít. Presbytář byl sklenut křížově, závěr konchou s lunetami. V lodi s pilastry byla valená klenba. Dřevěná kruchta (kůr) stála na litinových sloupcích.“[3]

V roce 1820 byla zadána výroba nových varhan (majících celkem 423 píšťal) se čtyřstopým principálem, šesti hlasy v manuále a jedním v pedálem, liboucheckému varhanářskému mistrovi Fellerovi. Tyto byly v roce 1901 nahrazeny varhany o stejném počtu rejstříků, avšak s osmistopým principálem, varhanáře Schiffnera, zasazenými v pseudorenesanční skříni. Roku 1852 došlo k obnově místní fary.[5] V roce 1888 byl pořízen nový dřevěný hlavní oltář s obrazem o rozměru 1,5×0,7 m.[7] V kostele se dále nacházel ještě starší boční dřevěný oltář s obrazem Panny Marie Pomocnice. V kostelní věži se nacházel zvon z roku 1745 od Jakuba Konráda Löhnera, zvon z roku 1749 od Jan Krištofa Grohmanna a malý zvon z roku 1679, o němž není známo nic bližšího.[8] Po rekvizici zvonů v průběhu první a druhé světové války zůstal ve věži pouze jeden jediný 50kilový zvon (20/1/97 B).[7]

Bezprostředně po konci druhé světové války se v kostele nesměly konat bohoslužby a sovětští vojáci rozstříleli zdejší varhany.[2] Po vysídlení německého obyvatelstva se v roce 1949 objevily snahy o opravu kostela, k ní však nedošlo. Následně byl v roce 1952 odsvěcen litoměřickým biskupem, který měl zajistit zbylé cenné předměty. Poté v letech 1952 až 1956 kostel sloužil jako skladiště ve vojenském újezdu.[2]

Zbourání kostela

Jelikož se kostel nacházel ve vojenském prostoru, neměli církevní představitelé oprávnění do něj vstoupit. Byl vyňat z výhledových plánů pro opravy církevních památek v letech 1956 až 1960, a okresní národní výbor (ONV) v Ústí nad Labem rozhodl o jeho zbourání. Proti tomu však protestovalo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody (KSSPPOP). Kostel byl nakonec ušetřen a Státní ústav památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP) doporučil zvážit možnosti jeho dalšího využití.[2] V dubnu 1967 podepsal ONV v Ústí nad Labem smlouvu s Okresním národním podnikem v Děčíně o likvidaci nakléřovského hřbitova. Ten kostel obklopoval, přičemž sám byl ohraničen zdí s barokní bránou z roku 1672.[5] K tomu došlo mezi dubnem a květnem téhož roku, přičemž poslední polikvidační úpravy proběhly v červenci. Celkové náklady činily 56 672,44 korun československých. ONV likvidaci v zápisu následně zhodnotil slovy: „Provedenou likvidací došlo ke zlepšení vzhledu uvedeného okolí.“[2]

Dřevěný kříž, který od roku 1992 stojí na místě někdejšího kostela

Kostel byl v roce 1971 zařazen na seznam památek, které měly být v letech 1971 až 1975 opraveny. V rámci projektu nakléřovského kostela, jehož celkové náklady byly vyčísleny na 850 tisíc korun československých, se počítalo kromě jiného i s vybudováním vyhlídkové věže.[5] O osud kostela se osobně zajímal předseda ONV v Ústí nad Labem Bohuslav Zeman. Na podzim 1972 byl kostel zaměřen Státním ústavem pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Od roku 1973 usiloval místní národní výbor (MNV) v Krásném Lese, pod který Nakléřov spadal, o odejmutí památkové ochrany kostela.[2] Proti tomu se postavili KSSPPOP, SÚPPOP i Okresní komise státní památkové péče, přičemž poukazovali na výhodnou polohu stavby a potenciál jejího využití v cestovním ruchu. Chyběly nicméně finanční prostředky na rekonstrukci budovy. V dubnu 1975 rozhodlo Ministerstvo kultury ČSR o upuštění od památkové ochrany kostela. Ještě téhož měsíce nechala Rada MNV v Krásném Lese a Odbor kultury ONV v Ústí nad Labem vypracovat znalecký posudek k ocenění nemovitosti. Oficiálním důvodem bylo vykoupení stavby národním výborem. Znalec ohodnotil kostel s přilehlým pozemkem na 14 635 korun československých, a konstatoval špatný stavební stav objektu: „zcela chybělo vybavení interiéru a většina truhlářských součástí stavby a povrch venkovního pláště vykazoval značná poškození“.[2]

Kostel byl nakonec z rozhodnutí ONV v Ústí nad Labem odstřelen 28. dubna 1975 střelmistry z Výzkumného ústavu hnědého uhlí v Mostě. Demolice proběhla mezi 11. a 12. hodinou za přítomnosti předsedy ústeckého ONV Bohuslava Zemana, který ji oslavil přípitkem.[2] Náklady na demolici byly nakonec vyšší než odhadovaný rozpočet potřebný k opravě kostela.[5] Na místě někdejšího kostela měl vzniknout asi 20 metrů vysoký „Monument díků Sovětské armádě za osvobození naší vlasti“.[2] Předběžný rozpočet na výstavbu, která měla začít v roce 1976, činil 4,5 milionu korun československých.[5] Dokončení bylo plánováno na rok 1980 k příležitosti 35. výročí osvobození Československa. Pomník měl být masivní železobetonový monument kapkovitého tvaru se svítící pěticípou rudou hvězdou, viditelný až z Ústí nad Labem. K jeho realizaci nakonec nedošlo a projekt zastavila vláda.[9] Na místě byly provizorně postaveny tři vysoké sloupy s pěticípou hvězdu. Po patnácti letech byly odstraněny.[2]

Po pádu komunistického režimu byl v roce 1992 na místě někdejšího kostela vztyčen spolkem původních vysídlených německých obyvatel prostý dřevěný kříž.[2]

V kultuře

V roce 1955 se kostel objevil ve filmu Větrná hora.[10] O rok později se kostel objevil v dalším československém filmu Dědeček automobil[11] režiséra Alfréda Radoka, který jeho exteriérové záběry použil proto, že se vzdáleně podobal francouzským kostelům.[12]

Odkazy

Reference
  1. PAUDLER, A.; HANTCHEL, F. Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs. Leipa: Der Club, 1900. S. 126. (němčina)
  2. JELÍNKOVÁ, Ivana. Nollendorf/Nakléřov – malé a velké dějiny. Ústí nad Labem, 2009. 120 s. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně. Vedoucí práce Jakub Pátek. s. 29–34.
  3. POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. Díl 2, K–0. Praha: Academia, 1978. 578 s. S. 451.
  4. SOUČEK, Jiří. Obrazová rukověť obcí a církevních staveb v okrese Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Albis Internationam, 1999. 324 s. ISBN 80-86067-41-6. S. 172.
  5. ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. Praha: Libri, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1. S. 161–162.
  6. BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1. S. 145.
  7. Kostel sv. Josefa v Nakléřově [online]. Iniciativa Ostrov, 2010-09-09 [cit. 2014-02-10]. Dostupné online.
  8. Eichlerova topografická sbírka, Archiv Národního muzea, karton č. 44 - Šonwald
  9. Kostel sv. Josefa Nakléřov [online]. Sakralnipamatky.cz [cit. 2014-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-21.
  10. Větrná hora [online]. Filmová místa.cz [cit. 2014-07-07]. Dostupné online.
  11. Dědeček automobil: Zatáčka u kostela [online]. Filmová místa.cz [cit. 2014-02-02]. Dostupné online.
  12. ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku 2 : zbývající města a obce okresu Ústí nad Labem na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2010. 330 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-29-9. S. 287.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.