Kostel svatého Josefa (Nakléřov)
Kostel svatého Josefa (německy St. Josef-Kirche) byl raně barokní kostel, postavený v letech 1679 až 1683, který stával při silnici v Nakléřově v Krušných horách. Jednalo se o farní kostel místní římskokatolické farnosti, kolem něhož, až do jeho likvidace v roce 1967, existoval hřbitov. Kostel byl v roce 1975 odstřelen z rozhodnutí okresního národního výboru v Ústí nad Labem, aby ustoupil zamýšlenému monumentálnímu památníku Rudé armády, k jehož výstavbě však nakonec nedošlo. Od roku 1992 se na místě někdejšího kostela nachází prostý dřevěný kříž, věnovaný původními německými rodáky z Nakléřova, vysídlenými po druhé světové válce.
Kostel svatého Josefa v Nakléřově | |
---|---|
Kostel se hřbitovem na pohlednici, 1911 | |
Místo | |
Stát | Česko |
Kraj | Ústecký |
Okres | Ústí nad Labem |
Obec | Petrovice |
Lokalita | Nakléřov |
Souřadnice | 50°44′35,13″ s. š., 13°58′43,84″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Vikariát | ústecký |
Farnost | Nakléřov |
Status | farní kostel |
Datum posvěcení | 9. listopadu 1683 |
Zánik | 28. dubna 1975 |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | baroko |
Výstavba | 1679–1683 |
Specifikace | |
Stavební materiál | zdivo |
Další informace | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Datum vzniku původního nakléřovského kostela není známo. V roce 1330 zde bratři Hildan, Wilgand, Reinhold a Dietpold von Lundwitz zřídili dřevěný kostel, který však nezvládl nápor místních klimatických podmínek. V roce 1382 začala výstavba nového kostela, který byl zasvěcen slávě Boží, blahoslavené Panence Marii a mučedníkovi svatému Jiří.[1] Během třicetileté války jej v roce 1639 vypálili Švédové.[2]
Nový barokní kostel, již zasvěcený svatému Josefovi, nechal na místě staršího kostela v Nakléřově v letech 1679 až 1683[3] postavit hrabě Rudolf Václav ze Schönfeldu. Vysvěcen byl 9. listopadu 1683, a již roku 1697 se dočkal přestavby.[4] V roce 1699 byl krupským truhlářem Michelem Leibnerem dovezen a instalován nový hlavní oltář s obrazem Svaté rodiny, který nahradil původní z roku 1679. V roce 1787 zde byla zřízena lokálie.[5] První zmínka o varhanech v kostele pochází z roku 1794, kdy došlo k jejich opravě. V roce 1805 byla ke kostelu přistavěna předsazená zděná hranolová věž s mansardovou střechou, odkud měl v roce 1813 francouzský císař Napoleon Bonaparte sledovat boje svých vojsk u Varvažova.[6]
Kostel samotný byl raně barokního slohu, jednolodní kompozice a obdélníkového tvaru, s jedním hlavním a dvěma vedlejšími oltáři.[2] Loď byla zaklenuta valenou klenbou. Presbytář, zaklenutý křížovou klenbou s konchou v závěru, byl polokruhově uzavřený s „pravoúhlými přístavky (s oratořemi v patře) po stranách. Fasády byly členěny lizénami, okna měl půlkruhová a volutový štít. Presbytář byl sklenut křížově, závěr konchou s lunetami. V lodi s pilastry byla valená klenba. Dřevěná kruchta (kůr) stála na litinových sloupcích.“[3]
V roce 1820 byla zadána výroba nových varhan (majících celkem 423 píšťal) se čtyřstopým principálem, šesti hlasy v manuále a jedním v pedálem, liboucheckému varhanářskému mistrovi Fellerovi. Tyto byly v roce 1901 nahrazeny varhany o stejném počtu rejstříků, avšak s osmistopým principálem, varhanáře Schiffnera, zasazenými v pseudorenesanční skříni. Roku 1852 došlo k obnově místní fary.[5] V roce 1888 byl pořízen nový dřevěný hlavní oltář s obrazem o rozměru 1,5×0,7 m.[7] V kostele se dále nacházel ještě starší boční dřevěný oltář s obrazem Panny Marie Pomocnice. V kostelní věži se nacházel zvon z roku 1745 od Jakuba Konráda Löhnera, zvon z roku 1749 od Jan Krištofa Grohmanna a malý zvon z roku 1679, o němž není známo nic bližšího.[8] Po rekvizici zvonů v průběhu první a druhé světové války zůstal ve věži pouze jeden jediný 50kilový zvon (20/1/97 B).[7]
Bezprostředně po konci druhé světové války se v kostele nesměly konat bohoslužby a sovětští vojáci rozstříleli zdejší varhany.[2] Po vysídlení německého obyvatelstva se v roce 1949 objevily snahy o opravu kostela, k ní však nedošlo. Následně byl v roce 1952 odsvěcen litoměřickým biskupem, který měl zajistit zbylé cenné předměty. Poté v letech 1952 až 1956 kostel sloužil jako skladiště ve vojenském újezdu.[2]
Zbourání kostela
Jelikož se kostel nacházel ve vojenském prostoru, neměli církevní představitelé oprávnění do něj vstoupit. Byl vyňat z výhledových plánů pro opravy církevních památek v letech 1956 až 1960, a okresní národní výbor (ONV) v Ústí nad Labem rozhodl o jeho zbourání. Proti tomu však protestovalo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody (KSSPPOP). Kostel byl nakonec ušetřen a Státní ústav památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP) doporučil zvážit možnosti jeho dalšího využití.[2] V dubnu 1967 podepsal ONV v Ústí nad Labem smlouvu s Okresním národním podnikem v Děčíně o likvidaci nakléřovského hřbitova. Ten kostel obklopoval, přičemž sám byl ohraničen zdí s barokní bránou z roku 1672.[5] K tomu došlo mezi dubnem a květnem téhož roku, přičemž poslední polikvidační úpravy proběhly v červenci. Celkové náklady činily 56 672,44 korun československých. ONV likvidaci v zápisu následně zhodnotil slovy: „Provedenou likvidací došlo ke zlepšení vzhledu uvedeného okolí.“[2]
Kostel byl v roce 1971 zařazen na seznam památek, které měly být v letech 1971 až 1975 opraveny. V rámci projektu nakléřovského kostela, jehož celkové náklady byly vyčísleny na 850 tisíc korun československých, se počítalo kromě jiného i s vybudováním vyhlídkové věže.[5] O osud kostela se osobně zajímal předseda ONV v Ústí nad Labem Bohuslav Zeman. Na podzim 1972 byl kostel zaměřen Státním ústavem pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Od roku 1973 usiloval místní národní výbor (MNV) v Krásném Lese, pod který Nakléřov spadal, o odejmutí památkové ochrany kostela.[2] Proti tomu se postavili KSSPPOP, SÚPPOP i Okresní komise státní památkové péče, přičemž poukazovali na výhodnou polohu stavby a potenciál jejího využití v cestovním ruchu. Chyběly nicméně finanční prostředky na rekonstrukci budovy. V dubnu 1975 rozhodlo Ministerstvo kultury ČSR o upuštění od památkové ochrany kostela. Ještě téhož měsíce nechala Rada MNV v Krásném Lese a Odbor kultury ONV v Ústí nad Labem vypracovat znalecký posudek k ocenění nemovitosti. Oficiálním důvodem bylo vykoupení stavby národním výborem. Znalec ohodnotil kostel s přilehlým pozemkem na 14 635 korun československých, a konstatoval špatný stavební stav objektu: „zcela chybělo vybavení interiéru a většina truhlářských součástí stavby a povrch venkovního pláště vykazoval značná poškození“.[2]
Kostel byl nakonec z rozhodnutí ONV v Ústí nad Labem odstřelen 28. dubna 1975 střelmistry z Výzkumného ústavu hnědého uhlí v Mostě. Demolice proběhla mezi 11. a 12. hodinou za přítomnosti předsedy ústeckého ONV Bohuslava Zemana, který ji oslavil přípitkem.[2] Náklady na demolici byly nakonec vyšší než odhadovaný rozpočet potřebný k opravě kostela.[5] Na místě někdejšího kostela měl vzniknout asi 20 metrů vysoký „Monument díků Sovětské armádě za osvobození naší vlasti“.[2] Předběžný rozpočet na výstavbu, která měla začít v roce 1976, činil 4,5 milionu korun československých.[5] Dokončení bylo plánováno na rok 1980 k příležitosti 35. výročí osvobození Československa. Pomník měl být masivní železobetonový monument kapkovitého tvaru se svítící pěticípou rudou hvězdou, viditelný až z Ústí nad Labem. K jeho realizaci nakonec nedošlo a projekt zastavila vláda.[9] Na místě byly provizorně postaveny tři vysoké sloupy s pěticípou hvězdu. Po patnácti letech byly odstraněny.[2]
Po pádu komunistického režimu byl v roce 1992 na místě někdejšího kostela vztyčen spolkem původních vysídlených německých obyvatel prostý dřevěný kříž.[2]
V kultuře
V roce 1955 se kostel objevil ve filmu Větrná hora.[10] O rok později se kostel objevil v dalším československém filmu Dědeček automobil[11] režiséra Alfréda Radoka, který jeho exteriérové záběry použil proto, že se vzdáleně podobal francouzským kostelům.[12]
Odkazy
Reference
- PAUDLER, A.; HANTCHEL, F. Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs. Leipa: Der Club, 1900. S. 126. (němčina)
- JELÍNKOVÁ, Ivana. Nollendorf/Nakléřov – malé a velké dějiny. Ústí nad Labem, 2009. 120 s. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně. Vedoucí práce Jakub Pátek. s. 29–34.
- POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. Díl 2, K–0. Praha: Academia, 1978. 578 s. S. 451.
- SOUČEK, Jiří. Obrazová rukověť obcí a církevních staveb v okrese Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Albis Internationam, 1999. 324 s. ISBN 80-86067-41-6. S. 172.
- ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. Praha: Libri, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1. S. 161–162.
- BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1. S. 145.
- Kostel sv. Josefa v Nakléřově [online]. Iniciativa Ostrov, 2010-09-09 [cit. 2014-02-10]. Dostupné online.
- Eichlerova topografická sbírka, Archiv Národního muzea, karton č. 44 - Šonwald
- Kostel sv. Josefa Nakléřov [online]. Sakralnipamatky.cz [cit. 2014-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-21.
- Větrná hora [online]. Filmová místa.cz [cit. 2014-07-07]. Dostupné online.
- Dědeček automobil: Zatáčka u kostela [online]. Filmová místa.cz [cit. 2014-02-02]. Dostupné online.
- ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku 2 : zbývající města a obce okresu Ústí nad Labem na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2010. 330 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-29-9. S. 287.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Josefa na Wikimedia Commons
- MILIČEVIČ, Miloš. Nakléřov – kostel sv. Josefa (Nollendorf – Kirche) [online]. Zanikleobce.cz, 2007-04-15 [cit. 2014-02-02]. Dostupné online.