Kostel svatého Jakuba (Žatec)

Kostel svatého Jakuba je původně farní římskokatolický kostel ve městě Žatci, po roce 1945 byl předán pravoslavné církvi. Je umístěn v bývalém Horním předměstí nazývaném též Pražské. Poprvé je písemně doložený v polovině 14. století, kdy byl farním kostelem. V 16. století byl centrem městské čtvrti s vlastní samosprávou a jeho hřbitov byl hlavním městským pohřebištěm.

Kostel svatého Jakuba většího
Průčelí kostela
Místo
StátČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecŽatec
Souřadnice50°19′34,81″ s. š., 13°33′0,93″ v. d.
Základní informace
CírkevPravoslavná církev
Architektonický popis
Stavební slohgotika
Typ stavbyjednolodní stavba
Výstavba14. století
Další informace
Kód památky42793/5-1529 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1359. Na seznamu majetku děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Žatci se Svatý Jakub vyskytuje v místním určení jednoho z pivovarů.[1] Je však pravděpodobné, že je podstatně starší. Roku 1368 totiž prodal šlechtic Jindřich z Bezděkova se sídlem v Deštnici Albrechtovi z Kolovrat své poddané, kteří bydleli v okrsku kostela sv. Jakuba a spadali pod jurisdikci faráře Jodoka. Tito lidé museli robotovat 30 dní v roce na Kolovratově statku v Klučku, listina však výslovně konstatuje, že soudní pravomoc nad nimi zůstává v kompetenci faráře.[2] Kolovratové se jako patroni Svatého Jakuba uvádějí ještě v letech 1397 a 1401.[3]

Není zcela běžné, aby na předměstí královského města žili šlechtičtí poddaní, navíc spadající pod soudní pravomoc faráře. Tato situace zřejmě odráží starší poměry, např. existenci předlokační osady v šlechtickém majetku, která byla po založení Žatce zahrnuta do předměstských hradeb. Určitou autonomii si svatojakubská farnost udržela i v předbělohorském období. V žateckých městských knihách se často objevuje termín "osada svatojakubská" či dokonce "svatojakubské předměstí", osada měla své vlastní hejtmany a dokonce si vedla svou vlastní řadu úředních knih, kam se zapisovaly testamenty.[4] Podobné postavení – ovšem bez písemně doložených samostatných úředních knih – zastávala v 16. století jiná žatecké předměstská osada: Brandejs s kostelem sv. Michala.[5]

Přes toto specifické postavení figuruje ve 14. století kostel sv. Jakuba vždy společně s ostatními předměstskými kostely jako předmět zbožných darů a odkazů žateckých měšťanů. V 16.–18. století byl hřbitov okolo kostela dokonce hlavním městským pohřebištěm. Kromě měšťanů se zde nechávali pohřbívat příslušníci šlechty, např. Sekerkové ze Sedčic.[6] V kostele byla pohřbena i Kateřina Eliščinová, první manželka primátora Maxmiliána Hošťálka. Její epitaf se v interiéru dochoval.[7] Poslední předbělohorskou úpravou kostela bylo zřízení nové makovice na střeše v roce 1606. Nabarvil ji místní malíř Andreas Torner.[8]

Na Willenbergově vedutě Žatce z roku 1611 je Sv. Jakub označen číslem 26
Jižní fasáda kostela se zazděným portálem

Na rozdíl od jiných žateckých předměstských kostelů – zřejmě i s ohledem ke svému významu – třicetiletou válku Svatý Jakub přestál. Ve 2. polovině 17. století byl vybaven novým mobiliářem a zvony. Po roce 1649 byl z nadace Matěje Vodičky založen menší špitál, jehož kostelem se stal Svatý Jakub. Když v roce 1675 přišli do Žatce kapucíni, používali kostel sv. Jakuba do doby, než si o osm let později dostavěli kostel vlastní.[9]

V roce 1752 byla ke kostelu postavena předsíň,[10] v letech 1829 a 1904 prošel rekonstrukcí. U kostela se přestalo pohřbívat v roce 1866.

Po roce 1945 byl – vzhledem k početné komunitě volyňských Čechů – předán pravoslavné církvi. Věřící si z Volyně přivezli ikonostas, který je v kostele umístěný. Kostel je sídlem Církevní obce Žatec, která v něm koná bohoslužby každou neděli a státní svátek od 10,00 hod.


Architektura

Kostel sv. Jakuba je jednolodní stavba s předsíní, trojboce uzavřeným presbytářem bez opěráků a sakristií přiléhající k severní straně. Z presbytáře se do ní vstupuje okoseným lomeným portálem. Sakristie je zaklenutá valenou klenbou. Plochostropá loď je na jižní i severní straně osvětlena dvěma lomenými okny. V jejím severním zdivu vystupuje zazděný, profilovaný gotický portál zakončený lomeným obloukem. V interiéru kostela je několik renesančních náhrobků.

Stavební vývoj dnešní podoby kostela není jasný. Nesporný je pouze barokní původ předsíně. Zdivo lodi, presbytáře a sakristie může pocházet ze 14. století, ale také z pohusitského období.[11]

Odkazy

Reference

  1. SCHLESINGER, Ludwig (ed.). Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526. Prag, Leipzig, Wien: Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1892. 292 s. S. 26–27. (dále jen Schlesinger)
  2. Schlesinger, s. 35. Nutno konstatovat, že Schlesinger odkazuje na Borového edici Libri erectionum I, s. 150. V tomto svazku se však uvedená listina nevyskytuje, kniha má navíc jen 123 stran. Není tedy jasné, odkud Schlesinger listinu přepsal.
  3. Schlesinger, s. 104, 119
  4. HOLODŇÁK, Petr; EBELOVÁ, Ivana (eds.). Žatec. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 516 s. ISBN 80-7106-443-2. S. 201. (dále jen Holodňák)
  5. ROEDL, Bohumír. Žatecká rodina Hošťálků z Javořice. Žatec: Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci, 1997. 264 s. ISBN 80-901944-3-5. S. 29. (dále jen Roedl)
  6. SEIFERT, Adolf. Geschichte der königl. Stadt Saaz von den ältesten Zeiten bis in die Gegenwart. Žatec: Vlastním nákladem, 1894. 841 s. S. 479. (dále jen Seifert)
  7. Roedl, s. 262
  8. TOŠNEROVÁ, Marie (ed.). Paměti města Žatce (1527–1609). Žatec: Regionální muzeum K. A. Polánka Žatec, 1996. 52 s. S. 29.
  9. Holodňák, s. 260, 261, 267
  10. Seifert, s. 548
  11. Holodňák, s. 196–197; POCHE, Emanuel (ed.). Umělecké památky Čech, sv. 4. Praha: Academia, 1982. 636 s. S. 398.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.