Kostel svatého Isidora (Nové Losiny)

Kostel svatého Isidora, zemědělce z Madridu v Nových Losinách je barokní stavbou ze začátku 18. století, později upravovanou. Převážně klasicistní jednolodní stavba vytváří výraznou dominantu v horské krajině. Kostel, zasvěcený svatému Isidorovi z Madridu, byl v roce 1964 zapsán na seznam kulturních památek.[1]

Kostel svatého Isidora
Kostel v roce 2006
Místo
StátČesko Česko
ObecNové Losiny
Souřadnice50°6′40,8″ s. š., 17°0′42,2″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
DiecézeOlomouc
DěkanátŠumperk
FarnostHanušovice
Statusfiliální kostel
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavba17111714
Specifikace
Stavební materiálzděný
Další informace
Kód památky21210/8-1063 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V dolní části obce byla na vyvýšeném místě vybudována malá zděná kaple se zvonicí v roce 1711 až 1714, která byla filiálním kostelem pod děkanstvím Kolštejn.. V roce 1722 byla kaple vysvěcena ke cti svatého Isidora, patrona rolníků a dobré úrody. V roce 1731 byl do kaple zavěšen zvon sv. Emanuel, ulitý olomouckým mistrem Olafem Obergem. V roce 1777 byla kaple z kapacitních důvodů rozšířena dřevěnou přístavbou.

Sousoší Kalvárie u kostela v Nových Losinách
Interiér kostela

V roce 1784 byla kaple povýšena na farní kostel a vznikla samostatná farnost Nové Losiny. Kostel byl znovu přestavěn. Byla zrušena dřevěná přístavba a místo ní vyzděna nová hlavní loď, bez věže a kratší, než je současná délka lodi. Do konečné podoby byl kostel přestavěn v letech 1819 až 1821. Hlavní loď byla prodloužena a před ni byla vystavěna vysoká věž. V roce 1873 byla opravena střecha.

V září 1924 byly vysvěceny nové kostelní zvony, které byly pořízeny z darů místních obyvatel jako náhrada za původní, zrekvírované v době 1. světové války. V roce 1928 byl renovován interiér kostela a osazena nová okna. Po 2. světové válce byla většina obyvatel obce odsunuta a kostel chátral. Od konce šedesátých let byl kostel několikrát vymalován, upraven interiér, položena nová podlaha. V roce 2014 byl při rekonstrukci věže nalezen v báni dopis, který tam v roce 1873 zanechali místní občané. Kromě stručné historie kostela obsahoval i několik stříbrných a zlatých mincí.[2]

Popis kostela

Jednolodní kostel stojí na vyvýšeném místě a vytváří výraznou dominantu v horské krajině. Obdélníková loď je uzavřena půlkruhovým kněžištěm, ke kterému byla přistavěna čtyřhranná přízemní sakristie. Druhá sakristie s valbovou střechou přiléhá k severovýchodnímu rozhraní lodi a kněžiště. Na západní straně kostela stojí hranolová věž s cibulovou střechou, lucernou a makovicí s vetknutým křížem. K severní zdi věže je připevněn dřevěný misijní kříž z roku 1899.[1]

Součástí areálu kostela je památkově chráněné sousoší Kalvárie z první poloviny 19. století.[3]

Interiér

Kostel je vybaven cenným vnitřním zařízením zlidovělého charakteru.[1] Hlavní a boční oltář a kazatelnu zhotovil stolařský mistr Hans Mück roku 1832. Oltářní obraz sv. Isidora a volně zavěšený původně oltářní obraz Narození Krista jsou signovány Josefem Rotterem. V západní části lodi je dřevěná hudební kruchta. V lodi klasicistní korunový lustr z první čtvrtiny 19. století, tvořený závěsy a girlandami čoček z čirého skla.[4]

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-06-18]. Identifikátor záznamu 132080 : kostel sv. Isidora. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  2. KROUPOVÁ, Tereza. Nové Losiny - Neu Ullersdorf. 1.. vyd. Jindřichov: Obec Jindřichov, 2017. 192 s. ISBN 978-80-270-2102-4. S. 20–23.
  3. MELZER, Miloš; SCHULZ A KOL., Jindřich. Vlastivěda šumperského okresu. 1.. vyd. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 1993. ISBN 80-85083-02-7. S. 369.
  4. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (J-N). 1.. vyd. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0695-8. S. 112–113.

Literatura

  • KROUPOVÁ, Tereza. Nové Losiny - Neu Ullersdorf . 1.vyd. Jindřichov : Obec Jindřichov, 2017 ISBN 978-80-270-2102-4

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.