Kostel svatého Havla (Poříčí nad Sázavou)

Západní fasáda kostela.

Doba ani okolnosti vzniku tohoto románského kostela nejsou kvůli nedostatku písemných pramenů známy,[1] soudí se však, že byl postaven někdy ke konci 12. či na počátku 13. století. Už z této doby pochází dnešní hmota kostela složená z obdélné lodi, půlkruhové východní apsidy, krypty pod kněžištěm a dvou věží (severní věž je dnes zachována pouze do výše lodi). Kostel měl také románskou tribunu, která byla později nahrazena barokní kruchtou.[2]

Roku 1620 kostel vyhořel, načež byl opraven, nově omítnut (v maltě rýsované kvádry) a jižní věž získala cibulovitou báň.[1] Roku 1677 byl kostel barokizován, ale větších úprav se mu dostalo až v letech 1745–1750 pod patronací Františka Václava hraběte z Vrtby a jeho manželky Marie Anny hraběnky z Klenové. Tehdy byl zazděn původní jižní vchod do kostela a nahrazen současným západním, zároveň byly přistavěny dva obdélníkové přístavky do koutů mezi vnější stěny lodě a západní zdi věží. Tato přestavba zásadně ovlivnila i současnou podobu vnitřku kostela. Původní románská tribuna byla nahrazena kruchtou, byl probourán nový vchod do krypty, a kolem něj byla zbudována schodiště k zvýšenému kněžišti. Interiér také dostal novou řezbářskou výzdobu.[2]

V 19. století[1] byla dřevěná nástavba jižní věže nahrazena dnešní kamennou ve stylu alpských kostelů. V roce 1948 byl na jižní vnější zdi odhalen původní románský portál kostela, který byl roku 1971 restaurován.[2]

Interiér kostela tvoří jednotná barokně-gotická řezbářská výzdoba (oltáře, kazatelna, oratoř) z lipového dřeva od sochaře Lazara Widemanna z doby pozdně barokních úprav před polovinou 18. století.

Pohled z kůru do chóru k hlavnímu oltáři.

Hlavní oltář stojí ve východní apsidě kostela na zvýšeném kněžišti. Zdobí jej obraz sv. Havla z roku 1750 od plzeňského malíře Františka Luxe. Na severní straně hlavního oltáře stojí sousoší sv. Libora a klečícího kajícníka, v němž se prý měl zpodobnit sám Widemann. Na jižní pak sousoší sv. Jana Nepomuckého s žebrákem, jenž prý zas nese podobu Widemannova pomocníka Daniela Piláta z Poříčí.[2]

Na severní straně chóru je umístěn oltář Pražského Jezulátka se sádrovou soškou, po stranách pak sochy sv. Františka z Asissi a sv. Kajetána. Při jižní stěně chóru se nachází oltář sv. Anny se sochami římských vojáků sv. Donáta a sv. Teodora po stranách.[2]

Na severní zdi lodi je umístěna dnes již nevyužívaná kazatelna, nesoucí tři plastické reliéfy s biblickými motivy (podobenství o rozsévači, konec světa a útěk Lota a jeho ženy ze Sodomy). Pod kazatelnou stojí cínová křtitelnice z roku 1629 s českým nápisem. Na jižní straně lodi se nachází oratoř, kterou zdobí sošky dvou andělů a lidská hlavu s trojí tváří (mladickou, mužskou a stařeckou) symbolizující běh lidského života.[1] Na zdi mezi oratoří a kruchtou visí pozdně gotický kříž. Naproti němu visí obraz sv. Havla, který se původně nacházel na předešlém hlavním oltáři z roku 1680. Na kruchtě stojí varhany z roku 1868. Pod kruchtou se nacházejí dvě dřevěné sochy, Božského srdce Páně a Panny Marie, z roku 1901. Z téhož roku pochází i čtrnáct zastavení křížové cesty, které zdobí loď kostela.[2]

Ve věži visí dva zvony z roku 1673. Větší nese jméno Havel, a menší Václav. Na obou je latinský nápis s německým dodatkem.[2]