Kostel blahoslavené Juliány z Collalta (Brtnice)

Kostel byl postaven před rokem 1630, vznikl přestavbou staršího luteránského kostela svatého Matouše, čímž si ponechal gotické znaky, největší změny vznikly přístavbou kaplí a kněžiště, na těchto změnách jsou silně patrné italské vlivy.[3]

Původní kostel svatého Matouše byl postaven jako rodinná hrobka Hynkem Brtnickým z Valdštejna na konci 16. století, při rekatolizaci byl při založení kláštera nově zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Byl barokně přestavěn italským architektem Giovannim Battistou Pieronim a začleněn do areálu nově postaveného konventu. Po zrušení kláštera za josefinských reforem na konci 18. století chátral a sloužil jako skladiště, odsvěcen byl v roce 1784. V roce 1831 byl obnoven a zasvěcen bl. Juliáně di Collalto a sv. Karlu Boromejskému.[1] Juliána žila ve středověku v severoitalském klášteře a její relikvie se do Brtnice a do kostela dostala v roce 1914 díky rodu Collaltů, kteří do Brtnice přišli po bitvě na Bílé hoře.[4] Před první světovou válkou byl v kostele vyměněn oltář, původní barokní byl odstraněn a byl upraven nový secesní oltář.[5] Kostel byl na konci 20. století rekonstruován.[1]

V kostele jsou instalovány varhany z roku 1740, ty postavil snad varhanář Semrád, posléze byly varhany dvakrát opraveny, poprvé v roce 1851 varhanářem Franzem Pistrichem z Třebíče a podruhé v roce 1888 Josefem Votrubou.[6]