Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Svébořice)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Svébořicích je někdejší římskokatolický farní kostel v zaniklé obci Svébořice v dnešním Libereckém kraji. Kostel stál až do druhé poloviny 40. let 20. století na malém návrší nad rybníkem ve východní části této obce zaniklé v roce 1946.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Místo
StátČesko Česko
KrajLiberecký
OkresČeská Lípa
ObecSvébořice
Souřadnice50°39′40″ s. š., 14°49′55″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátčeskolipský
FarnostSvébořice
Statuszbořený farní kostel
Užívánínelze užívat
Zánik1948
Architektonický popis
ArchitektWünsch
Stavební slohpseudorománský
Výstavba1679 – 1681
Další informace
AdresaSvébořice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Již podle první písemné zmínky o Svébořicích z roku 1325 zde stával farní kostel. V letech 1679 až 1681 jej nechal majitel mimoňského panství Jan Ignác Dominik Putz z Adlersthurnu přestavět. Chrámová loď byla v roce 1864 znovu vybudována stavitelem Wünschem v pseudorománském slohu, zatímco kněžiště upravené jako loretánská kaple zůstalo při těchto úpravách zachováno. Vnitřní zařízení bylo rokokové a pseudorománské. Od rybníka, který byl roku 1927 upraven jako koupaliště s provozem lodiček, vedla cesta ke kostelu po schodech lemovaných dodnes existující lipovou alejí.

Poutní cesta
Související informace naleznete také v článku Poutní cesta Mimoň.

Ke kostelu vedla z Mimoně poutní cesta s patnácti výklenkovými kaplemi, v nichž byla vyobrazena růžencová tajemství. Kapličky byly do roku 1777 zachovány ke svému původním určení, dvanáctou v pořadí však nechal hrabě Hartig odstranit a na jejím místě nechal na vlastní náklady postavit kostelík zasvěcený Nanebevstoupení Ježíše Krista. Kostelík měl vlastní zvon, který byl v době první světové války snesen a později, roku 1928 nahrazen novým. Z původní cesty se dochovala jediná kaple, v pořadí šestá, která byla roku 2005 opravena.[1][2] Dochovalo se též torzo třetí kaple na východním okraji Mimoně[3] a zbytky čtvrté a páté kaple.

Loretánská kaple

Roku 1679 dal majitel mimoňského panství Jan Ignác Putz z Adlersthurnu přestavět chór kostela na loretánskou kapli. Kaple byla včleněna do nízké věže s bání a tvořila závěr kostela. Do interiéru kaple sklenuté valenou klenbou se otevíral triumfální oblouk. Horizontálně profilovaná římsa členila povrch stěn i klenby. Soška Černé Matky Boží Loretánské stála před oltářním obrazem Nanebevzetí Panny Marie.[4] Santa Casa zanikla po roce 1960 při likvidaci obce. Kdysi hojně uctívaná socha Panny Marie Loretánské z hlavního oltáře byla přenesena do kostela svatého Petra a Pavla v Mimoni.

Po roce 1945

Po odsunu Němců nebyla tato převážně německá vesnice již dosídlena a její území se stalo součástí vojenského výcvikového prostoru Ralsko. Podle některých zdrojů byl kostel v březnu 1948 navrtán na třech místech a vyhozen do povětří s tím, že zbytky zdiva rozstřílela armáda, jiné prameny považují za pravděpodobnější likvidaci kostela až v pozdější době.[5] Ze svébořického kostela zůstaly dnes jen rozvaliny.

Odkazy

Reference
  1. Mimoňská historie: Svébořické kapličky. Archivováno 27. 1. 2016 na Wayback Machine Osvald Hons, 19.09.2008.
  2. kaplička v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
  3. kaplička v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
  4. BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 80.
  5. kostel Nanebevzetí Panny Marie v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice

Literatura
  • BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 145. ISBN 80-7277-015-2. S. 26, 30, 80, 102, 149.
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Zničené kostely severních Čech 1945-1989 = Vernichtete Kirchen Nordböhmens 1945-1989. 1. vyd. Úštěk: Společnost pro obnovu památek Úštěcka, 2011. 56 s. ISBN 978-80-260-1402-7. Kapitola Kostely Ralska / Svébořice. (česky, německy)
  • ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.