Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Ústí nad Labem)

Část schodiště vedoucí na kazatelnu

• 1318 – založení kostela, loď a věž dostavěny ve 2. polovině 14. století
• 1426 – kostel vypleněn husity, táhnoucími z bitvy Na Běhání; od roku 1452 obnovován a loď s věží dokončeny roku 1530
• 1538 – kostel vyhořel při požáru města, kostelní zvony zničeny
• 1897 – novogoticky přestavěn vídeňským architektem A. Weberem podle návrhů Josefa Mockera; původní stanová střecha nahrazena sedlovou
• 1917 – zrekvírována část kostelních zvonů
• 1945 – kostel byl silně poškozen americkými nálety, kdy tři bomby dopadly těsně vedle a čtvrtá nevybuchlá propadla střechou; od té doby je věž kostela vychýlena o dva metry a jeden centimetr k tomu od kolmé osy a je tak nejšikmější věží na sever od Alp (to neplatí, nejšikmější je kostel v Karviné); kostel byl po válce opraven a znovu zprovozněn.[1]

Klenba

Pozdně gotická stavba z tesaného kamene s dlouhým presbytářem a pětibokým závěrem s hladkými opěráky. Loď má čtvercový půdorys a sedlovou střechu, k západnímu průčelí v ose přiléhá věž s vysokou jehlanovou střechou, po obvodě se sedmi věžičkami. Ve věži je gotický portál s vysokým baldachýnem a slepými kružbami. Na severozápadním rohu lodi je osmiboká věž se schodištěm. Presbytář má tři klenební pole s křížovými klenbami, vysoká hrotitá okna s pozdně gotickými kružbami. Čtvercové halové trojlodí se čtyřmi klenebními poli a osmicípými hvězdovými klenbami na tři páry hladkých osmibokých sloupů s vyžlabenými hranami. Ve vnějších koutech bočních lodí na východní straně jsou konzoly, jedna z nich s vladislavským „W“, druhá s bustou krále. Kruchta je novogotická.[1]

Oltář

Nejcennější památkou je křídlový pozdně gotický hlavní oltář z roku 1498 s novějším nástavcem. Polychromované sochy Madony s Ježíškem, po stranách sv. Petr a sv. Jan Křtitel, na křídlech sv. Marie Magdaléna a sv. Jan Evangelista. Oltář byl zakoupen roku 1659 z městského kostela v Pirně a zde instalován po rekonstrukci roku 1872. Na levé straně presbytáře je kamenné gotické sanktuárium na středové noze se železnou kovanou mřížkou. Kazatelna z jednoho kusu pískovce z roku 1574 se schodištěm a novogotickou stříškou. Cenné renesanční epitafy A. Glace z roku 1588 a A. Fügnera z roku 1539.[1]

Nový hlavní oltář se skleněnou nohou reprezentuje umění 20. století.

• dr. Antonín Chramosta (1946–1948, administrátor)
• dr. Metoděj Habáň (1948, administrátor)
• Ludvík Kašpárek (1948–1950, administrátor)
• Jan Veselka (1950–1951, administrátor)
• Antonín Gruss (1951–1953, administrátor)
• Ignác Stodůlka (1953–1955, administrátor)
• Vlastimil Punčochář (1955–1960, administrátor)
• Miroslav Jurčík (1960–1986, administrátor)
• ThDr. Antonín Sporer (1986–1999)
• Miroslav Šimáček (od roku 2002)