Kostel Božího Těla (Bludov)

Kostel Božího Těla v Bludově je poutní kostel, ležící na západních svazích kopce Háj (=Senová) mezi Bludovem a Hrabenovem. V dnešní podobě je výsledkem barokní přestavby středověkého kostela snad ze 14. století.[1]

Kostel Božího Těla
Kostel v roce 2008
Místo
StátČesko Česko
ObecBludov
Souřadnice49°58′8,2″ s. š., 16°55′10,3″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
DiecézeOlomouc
DěkanátŠumperk
FarnostBludov
Statuspoutní kostel
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavbapřestavba 1724
Specifikace
Stavební materiálzděný
Další informace
Kód památky30701/8-839 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Na místě je poutní kostel připomínán již v roce 1553 a 1567 v listině tehdejšího majitele bludovského panství Bedřicha ze Žerotína. Uvádí se, že za třicetileté války zničili kostelíček Švédové. Obnoven byl za Lichtenštejnů v poslední třetině 17. století. Do dnešní podoby byl kostel vystavěn roku 1724. Měl sedm oken, tři vstupy a pěknou barokní věžičku. Hlavní oltář byl zasvěcen Zjevení Božího těla, měl dva boční oltáře a malý oltářík se soškou Jezulátka a také tři malé přenosné oltáříky. Stěny zdobila křížová cesta, na kruchtě stály malé varhany a bylo zde celkem sedm zpovědnic. Na konci 17. století se u kostelíčka usadili poustevníci řádu sv. Františka. Poustevnu si postavili vedle severní zdi kostela směrem k Hrabenovu. Žili zde až do r. 1782, kdy císař Josef II. instituci poustevníků zrušil. Roku 1784 byl zrušen i kostelíček. Vnitřní zařízení bylo rozprodáno do okolních vesnic a kostel měl být zbourán. V dražbě jej koupil místní občan za peníze získané od dalších sousedů. Zásluhou hraběte Františka Josefa ze Žerotína daly světské i církevní úřady později svolení k obnově poutního místa.[2] V roce 1835 byla doplněna částečně zřícená klenba, poté přistavěna sakristie s obytnou místností v patře.[3] Vysvěcen byl v roce 1837. Nad pramenem s léčivou vodou nedaleko kostela nechal v roce 1905 bludovský lékař postavit kapličku Panny Marie Lurdské na památku své dcery. Rozsáhlé opravy kostelíka byly provedeny v letech 1990 - 1992.

Legenda o založení

Dle pověsti šla selka od svatého přijímání v Šumperku k sobě domů do Hrabenova a nesla si s sebou hostii, kterou nespolkla, ale vyplivla do modlitební knížky a hodlala ji přidat krávě do krmení, aby více dojila. V místě dnešního Kostela Božího Těla hostii vytrousila. Té se ujaly divoké včely, odnesly ji do svého hnízda a vybudovaly kolem ní voskovou monstranci. Jako reakce na tento zázrak byl vybudován poutní kostelík.[4]

Jiná verze pověsti mluví o tom, že ovdovělý chalupář Kuneš v místě dnešního Kostelíčka našel ve sněhových závějích zraněného statkáře z Hrabenova. Místo toho, aby mu pomohl, obral jej o váček s penězi a nechal v zimě zemřít. Výčitky svědomí ho donutily jít ke zpovědi do kostela v Šumperku, po níž šel na mši svatou. Kvůli svému hříchu se cítil nehoden přijmout hostii, proto ji vyplivnul do modlitební knížky a cestou domů ji vytrousil. Divoké včely se hostie ujaly, odnesly ji do hnízda a udělaly kolem ní voskovou monstranci.[5]

Násilnější verze obou pověstí mluví o tom, že jak lakotná selka, tak Kuneš byli na místě Kostela Božího Těla včelami ubodáni, což měla být forma božího trestu.

Poutě a využití kostela

Poutě ke kostelu jsou prokázány již v roce 1583. Nový impulz dostaly po epidemii cholery, na kterou v roce 1855 zemřelo v Bludově na 180 lidí. Bludovští se tehdy veřejně a slavnostně zavázali, že budou konat velké poutě v den svátku světce, kdy cholera ustane. K tomu došlo 4. září, v den svaté Rozálie, ochránkyně proti moru. Mimo to se dnes konají poutě také o svátku Božího Těla a mše o Silvestrovské noci.

Popis stavby

Orientovaná podélná jednolodní stavba s projmutě odstupněným, segmentově ukončeným kněžištěm. Loď obdélného půdorysu. Hladké fasády prolomeny okny s půlkruhovým záklenkem.[3]

Interiér

Kněžiště je zaklenuto křížovou klenbou s trojbokým lunetovým závěrem, loď krátkým úsekem valené klenby a dvěma poli pruské klenby, spočívající na přízedních pilířích završených římsou. V západní části lodi je hudební kruchta.[3]

Zařízení

Nad hlavním oltářem zřejmě barokní obraz znázorňující oslavu eucharistie; v lodi dvojice protějškových oltářů barokních tvarů z počátku 19. století s obrazy sv. Dominika (Josef Rotter, 1832 a sv. Jana Nepomuckého (neznámý malíř, přibližně stejná doba).[3]

Okolí kostela

V okolí kostela se nachází několik dalších, památkově chráněných objektů:[6] [7]

  • Kaple Panny Marie – stavba z roku 1905 s pramenem
  • Boží muka – sloupková boží muka datovaná do roku 1683; kamenný toskánský sloup nese hranolovitou kaplici s mělkými vpadlými výplněmi; ve vrcholu je kovaný kříž;[3]
  • Stonův kříž – drobná kamenická práce z roku 1843 s reliéfy sv. Josefa a sv. Rocha
  • Křížová cesta v podobě kamenných kapliček s nikou, ve kterých býval obrázek malovaný na plechu, později na jiném podkladu. Zastavení stojí v kruhu kolem centrální kaple.

Galerie
  • Kaple Panny Marie Lourdské
  • Barokní boží muka
  • Kříž u poutního kostela
  • Areál poutního kostela

Reference
  1. MELZER, M.; SCHULZ, J. a kol. Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk: OÚ Šumperk a OVM Šumperk, 1993. ISBN 80-85083-02-7.
  2. POLÁCH, Drahomír. Historické toulky Šumperskem. 1.. vyd. Štíty: nakl. Pavel Ševčík - VEDUTA, 2012. ISBN 978-80-86438-42-9. S. 42–43.
  3. SAMEK, B. Umělecké památky Moravy a Slezska 1. A—I. Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2.
  4. Archivovaná kopie. www.bludov.cz [online]. [cit. 2013-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-20.
  5. Archivovaná kopie. www.bludov.cz [online]. [cit. 2013-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-20.
  6. PERŮTKA, M. (red.). Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci a OÚ Šumperk, 1994. ISBN 80-901473-5-6.
  7. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 142166 : kostel Božího Těla. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.