Kormidelní tyč

Kormidelní tyč[1] je zařízení, které bylo užíváno k ovládání kormidla na větších plachetních lodích stavěných Evropě v dobách 16. a 17. století. Její vznik a použití spadá mezi období, kdy byly lodě kormidlovány přímo kormidelní pákou, a vynálezem a rozšířením kormidelního kola.[2]

Princip činnosti.
Kormidelní tyč v podpalubí lodi Vasa.

Do 16. století byla většina plachetnic dostatečně malých rozměrů na to, aby je mohl kormidlovat jednotlivec pomocí kormidelní páky přímo napojené na kormidlo. Se zvětšováním rozměrů lodí a nárůstem počtu jejich palub však začala vyvstávat potřeba kormidelního zařízení, kterým by mohla být z horní paluby ovládána kormidelní páka, umístěná často více než jednu palubu pod horní palubou.

Řešením se stala dlouhá tyč, pomocí kloubové objímky spojená s přední částí kormidelní páky, procházející nitrem lodi vzhůru k palubě, k níž byla čepem pohyblivě připojena v takzvané kolébce tak, že mohla být vychylována do stran. Stanoviště kormidelníka stále ještě často nebylo na horní palubě, ale měl možnost výhledu na ni a na oplachtění štěrbinou či průzorem v palubě nad ním.

Pohyb tyče na jednu stranu pak byl v opačném směru přenášen na kormidelní páku (která byla podepřena velmi silným trámem, pobitým kovem a pokrytým vrstvou tuku a mýdla, aby bylo minimalizováno tření), a tím vychyloval kormidlo. Mohlo být dosaženo výchylky až 20°,[3] ačkoliv pravděpodobnější se jeví spíše výchylky mezi 5° až 10°.[4]

Toto uspořádání znamenalo, že kormidelník měl velmi malý rozsah kontroly nad pohybem kormidelní páky (nikoliv více než 15° na obě strany)[5] a kormidlovat pak musel buď s velmi omezeným výhledem na plachty, anebo někdy zcela v závislosti na pokynech důstojníka velícího plavbě.

Při ovládání lodi pak bylo nutno klást důraz na manévrování za pomoci plachet, což bylo nepřesné a záviselo na rozmarech větru. Pokud byl nutný ostřejší obrat kormidla, nebo za bouřlivějšího počasí,[1] muselo být kormidlo ovládáno za pomoci lan spojených soustavou kladek.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Whipstaff na anglické Wikipedii.

  1. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 1: Lodě veslové a plachetní do roku 1860. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1985. Dostupné online. 28-053-85. Kapitola III. Zlatý věk plachet, s. 144-145.
  2. ROMOLA, Anderson; ANDERSON, R.C. A Short History of the Sailing Ship. Mineola, New York: Courier Dover, 2003. Dostupné online. ISBN 9780486429885. S. 156. (anglicky)
  3. BOUDRIOT, Jean. The whipstaff. Nautical Research Journal. 1980, čís. 26, s. 149–154. (anglicky)
  4. LAVERY, Brian. Arming and Fitting of English Ships of War, 1600-1815. Annapolis: Naval Institute Press, 1987. Dostupné online. ISBN 9780870210099. S. 15. (anglicky)
  5. HARLAND, John H.; MYERS, Mark. Seamanship in the age of sail. Annapolis: Naval Institute Press, 1984. Dostupné online. ISBN 9780870219559. S. 174. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.