Kopys

Kopys leží na levém, východním břehu Dněpru, který zde tvoří hranici mezi Vitebskou a Minskou oblastí. Je vzdálen přibližně pětatřicet kilometrů jihozápadně od Orši, správního střediska Aršanského rajónu, do kterého Kopys patří.

Na druhém břehu Dněpru od města je stanice Kopys na železniční trati z Orši do Mohyleva.

Valy hradu, pobořeného Rusy v 18. století

Památný domek Cara Petra I. na snímku z let 1890-1899

První zmínka o Kopysu je z roku 1059, kdy byl součástí Polockého knížectví. Od 14. století náležel k Litevskému velkovévodství. V 16. století bylo s přispěním německých kolonizátorů vysazeno město podle magdeburského práva na obdélném půdorysu s pravoúhlou sítí ulic. V nich ovšem zůstala většina domů dřevěných, nikoliv zděných.

Městu vládla rodina vévodů z Ostrogu. V roce 1594 Kopys spolu s městem Romanovo (po roce 1920 Lenino) připadl sňatkem Radziwillům. Založili zde hrad s dvojitým valem na obranu před Ruskem. Při rusko-polské válce v letech 1654-1667 se 11. srpna 1654 města zmocnilo moskevské vojsko. Rusové okupovali Kopys znovu v letech 1655-1659, v roce 1707 jej carské vojsko Petra I. vypálilo. Z této doby byl ve městě památný domek, ve kterém car údajně bydlel. Při dělení Polska v roce 1772 Rusové Kopys zabrali definitivně. Od 19. století městské hospodářství prosperovalo především výrobou keramických obkladaček.

V osmnáctém a devatenáctém století bylo město nábožensky rozděleno na židovské centrum chasidismu a sídlo evangelické reformované církve. Významná židovská menšina zde zůstala až do druhé světové války. Při sčítání lidu roku 1897 měl Kopys 3384 obyvatel, z toho 1399 Židů. V roce 1926 měl 3584 obyvatel, z toho 1926 Židů.

V červenci 1941 začala německá okupace následovaná holocaustem. V bývalé textilní továrně u Kopysu bylo zřízeno ghetto, ve kterém bylo 12. ledna 1942 zavražděno na 250 židovských obyvatel. Počet obětí do roku 1944 přesáhl 430.[2]

Od roku 1991 město patří Běloruské republice. Roku 2007 byl postaven nový most přes řeku Dněpr.

Erb města v roce 1843

Dělený znak se zajícem a poloviční orlicí ruského impéria město užívalo od roku 1710 až do zrušení znaků feudální heraldiky v roce 1918. Ve zjednodušené verzi bez orlice byl znovu zaveden v období perestrojky a užívá se dosud.

• Knížecí hrad Radziwillů
• Domek cara Petra I.
• Svatyně: pravoslavný kostel, evangelický kostel, synagoga, radnice

• David Remez (1886–1951), izraelský politik
• Venjamin Blažennyj (původním jménem Benjamin Eisenstadt), (1921–1999), běloruský židovský básník-disident; jeho básně časopisecky vyšly poprvé r. 1982, knižně po roce 1990[3]
• Alexandr Lukašenko (* 1954), běloruský prezident