Konopné drogy
Člověk sahal po drcených konopných semenech už v dobách hladomorů a hospodářských krizí, například když v Číně počátkem 60. let zahájil Mao Ce-tung obávanou taktiku „velkého skoku vpřed“, anebo v Evropě za druhé světové války. V Indii představují zdroj potravy chudých, kteří je míchají buď se semeny svízelu přítuly, laskavce, pražené pšenice nebo rýže. Konopnými semeny se rovněž dochucují některé alkoholické nápoje. V některých oblastech subsaharské Afriky se mletá konopná semena používají jako výživa pro děti.
Přesto se však konopí proslavilo na celém světě především jako droga, která se z něho získává a která patří mezi nejčastěji užívaná psychotropní činidla. Ve skutečnosti se užívá ve větší míře než kterákoliv z ostatních drog, pomineme-li tabák, alkohol a aspirin.
Drogy získávané z konopí
Psychoaktivní drogy získávané z konopí zahrnují hašiš, marihuanu a zřídka také hašišový olej. V marihuaně bychom našli 0,3-25% THC, v hašiši až 60% a v hašišovém oleji dokonce 85%.
Hašiš
Hašiš se obvykle připravuje přímo z pryskyřice či pryskyřičných žláz samičích rostlin. Název pochází s nejvyšší pravděpodobností z arabského označení pro byliny všeobecně. Nějakou dobu se jím označovaly jakékoli konopné prostředky.
Ke sběru slouží v základu dvě metody. Tradiční způsob, který vyžaduje mnoho času a lidské práce, spočívá v tom, že se ještě živé rostliny třou holýma rukama nebo o koženou zástěru či kožku. V tomto případě se pryskyřice zachytává na rukou či jiném koženém povrchu a posléze se z něho mocným třením dlaní či za pomoci speciální škrabky sejme. Po nasbírání se pryskyřice stlačuje rukou do tvárných bločků, které na vzduchu rychle černají.
Druhou metodu představuje prosévání. V tomto případě se pryskyřice získává z již sklizených a usušených rostlin za pomoci síta, které oddělí rostlinnou hmotu od malých krystalků pryskyřice, jež se vzápětí stlačují a zvolna zahřívají. Pryskyřice taje a stává se tvárnou, takže ji lze stlačit do bločků, které se nakonec balí do kusu látky nebo celofánu.
Prosévání je méně pracné a získá se z nejčistší droga. Třením získá jeden sběrač nejvíce 25 gramů pryskyřice za den, přičemž proséváním lze vyrobit i kilogram za dvě hodiny, takže se tento postup lépe hodí ke komerčnímu využití. Navíc třením získaný hašiš zůstává účinný pouze několik měsíců, zatímco hašiš vyrobený proséváním, vydrží až tři roky, pakliže se dobře skladuje.
Marihuana
Psychoaktivně méně účinnou, avšak i tak celkem silnou drogou, představují vedle hašiše též sušené květy, běžně označované jako marihuana. S výjimkou kořenů se celá rostlina usuší a rozdrtí, načež se nahází do pytlů nebo se stlačí do cihel a takto se uskladní. Slabší bývá marihuana bez květů. Naproti tomu marihuana sestávající pouze ze sušených vrcholových květenství se považuje za drogu nejvyšší jakosti a oficiálně se nazývá sinsemilla, což přeloženo ze španělštiny znamená bez semínek.
Zařazení marihuany
Rostliny s obsahem psychoaktivních složek se dělí do dvou skupin. Ty z první skupiny produkují psychotropní látky, které působí na centrální nervovou soustavu, zatímco rostliny z druhé kategorie dávají látky psychotomimetické neboli halucinogenní, které ovlivňují mysl, mění vnímání. Marihuana spadá do druhé kategorie, ale od ostatních příslušníků skupiny se liší, obsahuje totiž cannabinoidy, které neobsahuje žádná jiná rostlina.
Účinky konopných drog
Mají-li marihuana či hašiš působit psychoaktivně musí se THC dostat do krevního oběhu a touto cestou nakonec i do mozku. Jakmile THC vstoupí do krevního řečiště, lidský metabolismus jí přemění na chemickou sloučeninu známou jako 11-hydroxy-THC (hydroxy THC), která se naváže na tukovou tkáň a asi po půl hodině se uvolní zpět do krevního oběhu a putuje do mozku. Dávka čítající 4-8 miligramů THC mívá za následek tak tříhodinový stav opojení. Při nadměrném užívání konopí se nadbytečné 11-hydroxy-THC (hydroxy THC) mohou uskladňovat v játrech. THC se do těla dostává třemi způsoby. Kouřením, vaporizací(odpařováním a inhalací bez kouře) nebo pojídáním, přičemž uživatelé oceňují spíše první(druhý) způsob, protože inhalací se THC vstřebává přes plíce rychleji. Vaporizace má podobné charakteristiky s kouřením, ovšem závislé na kvalitě použitého vaporizéru. Když se THC pojídá, může doputování do krve trvat déle, avšak navozené účinky trvají delší dobu a reakce lidského organismu bývá intenzivnější. Z toho vyplývá, že kuřák se i ve stavu intoxikace dovede ovládat lépe než pojídač. Pokud droga vyvolá nežádoucí účinky, kuřák je může potlačit, pojídač nikoli. Avšak hašiš je asi tak třikrát silnější, jestliže se pojídá. Důvod je prostý. Cannabidiol se sice při teplotě 200 °C přeměňuje na nejméně pět různých forem THC, které se v rostlině původně vůbec nevyskytují, nicméně 50-90% aktivní složky, tedy THC, se za stejné teploty rozkládá či oxiduje.
Literatura
- Martin Booth: Konopí – dějiny