Konopická

Konopická se pořádala v období konce sklizně.[2] Jde o regionálně vyhraněnou lidovou slavnost[3] spojenou především s oblastmi, mezi něž patří Vodňansko, Prachaticko, Vimpersko, Podlesí, Sušicko,[2] ale také jižní Strakonicko a Písecko. Spíše ojediněle se vyskytuje severně od řeky Otavy, například v okolí Blatné, Mirotic, Chrášťan, Netolic, Číčenic nebo Horažďovic.[3]

Ač název slavnosti láká k domněnce, že je spojen s konopím, souvisí s pěstováním lnu,[4][5] který bylo třeba po tzv. vydrhnutí, tedy odstranění hlaviček, sušit. Pochází ze synonyma pro sušárnu lnu, konopici, která je známější spíše jako pazderna. Jednalo se o budovu postavenou většinou za vsí, ve které bývala pec, jež konopici vyhřívala a kolem které se otýpky lnu stavěly. Okna bývala nezasklená, aby tudy mohl unikat kouř, a tak byla veselice slyšet po širokém okolí.[4]

Len a konopička se také vyskytuje v řadě regionálních lidových písní, například v Erbenově sborníku Prostonárodní české písně a říkadla, ve kterém je u č. 676 uveden původ právě z Prácheňska:

Dokola! Hop, Anko! Mařenko!

do kola, do kolečka: která se točívá,

tej se len dařívá,

dlouhej len, pěknej len,

i zlatá konopíčka.

Plná forma konopické je známa hlavně ze 30.–70. let 20. století a vyvinula se z tradičních vesnických zábav a lidových zvyků.[3] Na mnoha místech byla tradice znovu obnovena, ve Volarech už v roce 1989,[6] v roce 2008 ve Strakonicích[7] či roku 2017 v Hejné.[8]

Konopická je vyhrazená především svobodným dívkám a vdaným ženám[1] (bábám). V době konání slavnosti se u muziky smějí chovat podobně jako jindy muži, tedy mohly platit hudebníky, volit si tanečníka anebo zpívat před kapelou. V průvodu jdou oděné v krojích nebo oděvech typických pro jejich roli a v ruce drží lahve s alkoholem nebo půllitr piva, součástí průvodu jsou samozřejmě i muzikanti a muži (mládenci).[3]

Hlavními postavami jsou Konopičák (Pazderník), Konopička (Pazdernice) a její matka, družba (tlampač) a řada dalších postav, mezi kterými mohou být například kovářka, starosta se ženou, kníže, policajt, cikánská rodina, šenkýř apod.[3]

Konopická má pět hlavních částí, přičemž jednotlivá setkání dívek a mládenců jsou zorganizována natolik daleko od sebe, aby bylo dost času na zábavu a akci.[3] Jedna z žen se převléká za ženicha a jiná za nevěstu. Mají máječek, což je ekvivalent vánočního stromku ověšený pentlemi a cukrovím,[4] či kytice, která se vyzvedává v jednom ze stavení. Před Konopičákovým stavením se dohazuje nevěsta, k jejímuž slaměnému obydlí za vsí se pak jde s ozdobenou károu.[3] Jiné popsané verze slavností uvádějí, že příběh začíná v konopici, kde nevěsta přede a odmítá ženicha, který zlobí a musí ji proto odprosit.[4] Dohazování pokračuje s matkou Konopičky, Konopičák pak smí do boudy a nevěstu si odváží na zdobeném voze poté, co se bouda zapálí. Mládenci převlečení za ministranty a kněze hrají parodii oddavek včetně kopulace, ruce jsou mladým namísto štolou svázány lněným provazem či slaměným povříslem.[3]

Průvod pak jde k hospodě, kam je šenkýř vpustí až po zazpívání písně, jež začíná „Panímámo šenkýřovic, otevřete vrata…“. Tancuje se vždy kolem té dívky, která má máječek,[4] sólo má Konopičák s Konopičkou, přehrávají se parodie částí lidových oddavků a postupně jsou do tance zváni i přespolní. Slavnost vrcholí předáním máječku mládencům či muzikantům a dívky přinášejí k pohoštění přítomných obřadní pečivo, čímž končí dosavadní ženské výsady. Slavnosti končívají až nad ránem, přičemž někdy jsou dívky doprovázeny muzikanty zpět na náves či až domů.[3]

• 
  Zahájení Staročeské konopické – děvčata zpívají – hledají pány muzikanty, kteří zahrají při svatbě; v popředí družba (kecal)
• 
  Bába – matka Konopičky
• 
  Průvod svatebčanů – obyvatel vesnice – jde na statek
• 
  Průvod svatebčanů přišel na statek za starostou, uvítání na statku – děvčata zpívají, mládenci hrají
• 
  Sedlák (starosta) se selkou vítají příchozí – sedlák nabízí víno a selka má v košíčku koláčky a rozdává je svatebním hostům
• 
  Děvčata s máječkem
• 
  Průvod svatebčanů jde za Pazderníkem (neboli Konopičákem)
• 
  Průvod svatebčanů jde přes ves za Pazderníkem
• 
  Vezou sebou žebřiňák pro Pazderníka
• 
  Kecal přemlouvá Pazderníka, aby slezl dolů z vikýře a vzal si Konopičku za ženu
• 
  Pazderník bydlí ve vikýři
• 
  Pazderník byl přemluven jak kecalem, tak i za přispění hudby a písní děvčat a konečně leze dolů z vikýře
• 
  Pazderník jede na námluvy za Konopičkou za zpěvu děvčat, která zpívají, že si vezme Konopičku „bohatou, nažení s ní starý trakař a k tomu kozu rohatou“
• 
  Za povozem jde celý svatební průvod na konec vsi k „domku“ Konopičky
• 
  Obydlí Konopičky – bouda ze žitných snopů
• 
  Průvod v čele s Pazderníkem a kecalem přijeli k boudě Konopičky; žebřiňák táhnou 4 koně – místní mládenci
• 
  Konopička
• 
  Konopičák dojí kozu, kterou Konopička dostala jako věno
• 
  Konopička vylezla z boudy, aby zjistila, co se to děje
• 
  Konopička ukazuje svoje přednosti
• 
  Po kopulaci novomanželů začala bouda hořet
• 
  Pazderník si odváží Konopičku na trakaři, který dostala věnem. Bouda shořela
• 
  Novomanželé nasedli do přistaveného žebřiňáku a za zpěvu děvčat odjíždějí v průvodu ostatních svatebčanů do hospody
• 
  Průvod svatebčanů směřující k hospodě
• 
  Popíjení piva, všeobecné veselí
• 
  Za zpěvu a tance Staročeská konopická končí

• KOŽMÍNOVÁ, Amalie. Konopická. [s.l.]: [s.n.], 1932. 83 s.
• CÍLEK, Václav. Konopická: Jihočeská zábava. Český lid. 1906, roč. 15, čís. 7, s. 324–327.
• LAUDOVÁ, Hana. Konopická – lidový zvyk, zábava a slavnost jihočeského Pošumaví. Český lid. 1960, roč. 47, čís. 4, s. 159–170
• THOŘOVÁ, VĚRA. V Prachaticích za bránou : Lidové písně z okolí Prachatica a šumavského Podlesí v zápisech sběratelů 19. a 20. století. Volary: Nakl. Stehlík 223 s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Konopická na Wikimedia Commons
• Dílo Prácheňský zpěvník/Ten kdo se chce oženiti ve Wikizdrojích (píseň ke konopické)
• Dílo Prácheňský zpěvník/Ta dunovská náves ve Wikizdrojích (píseň ke konopické)