Konipas luční

Konipas luční (Motacilla flava) je malý zpěvný pták z čeledi konipasovitých.

Konipas luční
Konipas luční, samec (ssp. flava)
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkonipasovití (Motacillidae)
Rodkonipas (Motacilla)
Binomické jméno
Motacilla flava
Linnaeus, 1758
Rozšíření konipasa lučního
Rozšíření konipasa lučního
      hnízdiště
      celoroční výskyt
      migrace
      zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie

Značně zeměpisně proměnlivý druh, variabilní zejména ve zbarvení hlavy samců. Některé z popsaných poddruhů jsou dnes mnoha autory považovány za samostatné druhy (hlavně konipas luční anglický, M. f. flavissima a konipas luční východoruský, M. f. lutea), navíc byly popsány poddruhy, které jsou hybridy v přechodných zónách mezi validními poddruhy. Z poddruhů vyskytujících se v Evropě má konipas luční středoevropský (M. f. flava), konipas luční španělský (M. f. ibariae), konipas luční italský (M. f. cinereocapilla) a konipas luční západosibiřský (M. f. beema) hlavu světlou s bílým nadočním proužkem, konipas luční severoevropský (M. f. thunbergi) tmavou bez bílého nadočního proužku a konipas luční předoasijský (M. f. feldegg) zcela černou. Dalších 6 poddruhů obývá asijskou část areálu, kde má 5 poddruhů hlavu tmavou bez nadočního proužku a 1 černou.[2]

Popis

Velikosti štíhlého vrabce (délka těla 15–16 cm). Samec má žlutou spodinu těla, šedozelený hřbet a hnědavě šedá křídla s výraznými, ale úzkými světlými křídelními páskami; samice je méně výrazně zbarvená. Nohy jsou ve všech šatech černé.[3]

Podobný konipas horský (Motacilla cinerea) se liší delším ocasem, kratšíma světlýma nohama, odlišným hlasem i prostředím.

Rozšíření

Druh s palearktickým typem rozšíření, proniknuvší i do Severní Ameriky. V Evropě jako hnízdič chybí pouze v Irsku a v severní části Velké Británie. Převážně tažný, se zimovišti v tropické Africe a Asii.[2][4] Evropská populace v posledních letech mírně klesá, její velikost je odhadována na 7 900 000–14 000 000 párů.[5]

Výskyt v Česku

Na území ČR pravidelně, avšak nepříliš hojně hnízdí, hlavně v nižších polohách, ale místy až do 720 m n. m. (výskyty v hnízdním období však bývají zaznamenávány i značně výše, např. v 1430 m n. m. v Krkonoších nebo v 1050 m n. m. na Šumavě). Hlavními hnízdními oblastmi jsou Podkrušnohoří, Plzeňsko až jihočeské rybniční pánve a jižní Morava. Po znatelném úbytku od 60. let 20. století se jeho početnost v posledních letech opět zvyšuje; v letech 1985–89 byla celková populace odhadnuta na 600–1200 párů, v letech 20012003 na 800–1600 párů.[2][6]

V Česku hnízdí převážně konipas luční středoevropský (M. f. flava), ale hnízdění je možné také u konipase lučního severoevropského (M. f. thunbergi) a konipase lučního předoasijského (M. f. feldegg). Dále byli na českém území zaznamenáni jedinci vykazující znaky konipase lučního italského (M. f. cinereocapilla), konipase lučního západosibiřského (M. f. beema) a konipase lučního východoruského (M. f. lutea).[4]

Přílet probíhá hlavně během dubna, odlet od srpna do konce září.[2]

Prostředí

Hnízdí na podmáčených pastvinách, zaplavených loukách, poblíž jezer a nádrží.[3]

Hnízdění

Konipas luční, mladý pták
Cuculus canorus canorus + Motacilla flava

Hnízdí jednotlivě, monogamně. Na hnízdiště přilétají nejprve samci, po 1–2 týdnech následováni samicemi. Hnízdo je na zemi, dobře skryté ve vegetaci, vystlané rostlinným materiálem, chlupy a žíněmi; staví samotná samice, zpočátku nosí stavební materiál v malé míře také samec. Hnízdí většinou 1×, méně i 2× ročně od května do července. Ve snůšce bývá 5–6 (3–7) šedavých, smetanově nažloutlých, hustě jemně skvrnitých vajec o rozměrech 18,8 × 14,4 mm. Inkubace trvá 12–13 dnů, sedí převážně samice, během dne krátce střídaná samcem. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve věku 11–12 dnů. Vzletnosti dosahují ve stáří 14–16 dnů a pohlavně dospělá jsou na konci prvního roku života.[2]

Potrava

Potravu tvoří téměř výhradně hmyz, v malé míře i pavouci, červi a měkkýši. Sbírá ji hlavně na zemi, ale i na rostlinách nebo za letu.[2]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
  3. SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
  4. CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
  5. Yellow Wagtail Motacilla flava [online]. BirdLife International [cit. 2013-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06.
  6. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.

Video

Jarmila Kačírková: Konipas luční (Motacilla flava) Maďarsko, 3.5.2019

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.