Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje

Cyrilometodějská církevní základní škola v Brně, původně sídlo kongregace

Duchovním otcem kongregace byl olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan, po jehož smrti založila dominikánská terciářka Růžena Nesvadbová (sestra Marie) laickou Družinu cyrilometodějskou pro kulturní a charitativní potřeby lidu na Moravě. Velmi krátce na to byl vybudován ústřední dům připravované kongregace, který byl situován v nově stavěné Masarykovy čtvrti v Brně.[1] Tato budova byla dokončena v roce 1925 a kromě mateřince s kaplí svatého Cyrila a Metoděje zde byl umístěn ústav pro mentálně postižené děti s trojtřídní školou a také dívčí penzionát.[2] Samotná kongregace, usilující o sbližování slovanských křesťanů, byla schválena díky aktivitě Jana Šrámka olomouckým arcibiskupem Leopoldem Prečanem v roce 1928, papežským dekretem pak roku 1975.[1] V roce 1933 začala kongregace působit i na Slovensku.[3]

V roce 1925 získala tehdejší družina kromě domu v Brně také exerciční dům Stojanov na Velehradě a koupila rovněž zámek ve Skaličce.[1] Velehradský areál byl v následujících letech rozšířen o nově postavený ústav pro mentálně postižené děti,[4] v Brně bylo naopak vedle mateřince vybudováno ve 30. letech klasické dívčí gymnázium. Obě brněnské budovy byly v roce 1940 zabrány pro válečné účely, po válce se sestrám vrátily. Roku 1950 však byly zabrány státem a v následujících desetiletích byly využívány jako školy.[2] Sídlo kongregace bylo tehdy přesunuto na Stojanov, který se rozhodnutím představené stal ústavem sociální péče. Cyrilky zde mohly působit, část z nich však byla přesunuta do Krnova a posléze do Jindřichova. Na Velehradě sídlila do roku 1961 S. Marie Nesvadbová; tehdy byla nuceně přesídlena do Bílé Vody. V roce 1969 se ve Stojanově konala první generální kapitula kongregace; tehdy zde působilo 34 sester.[4] Filiální dům v zámku ve Skaličce zůstal po roce 1950 sociálním ústavem, ve kterém nadále mohly sestry působit. Odešly odtud v roce 1988.[5]

Za socialismu působily cyrilky v Brně v malých tajných komunitách. V roce 1988 zakoupily rodinný dům v Jiráskově (dnešní Masarykově) čtvrti, nedaleko svých zabraných budov, který v 90. letech upravily pro své potřeby. V roce 1991 se stal hlavním domem kongregace a o dva roky později hlavním domem její české provincie.[6]

V roce 1990 byly kongregaci navráceny její zabrané budovy. V původním brněnském mateřinci zřídily sestry Cyrilometodějskou církevní základní školu, v sousední budově původního dívčího gymnázia potom Cyrilometodějské gymnázium a střední odbornou školu pedagogickou.[2] Z velehradského Stojanova se stal opět exerciční dům a v jeho přístavbě zůstal ústav pro mentálně postižené. Druhá velehradská budova byla sestrami upravena a stal se z ní generální dům kongregace.[4]

Dům Stojanov na Velehradě

Roku 1993 proběhla reforma kongregace, v rámci které byla rozdělena na českou a slovenskou provincii.[1] V roce 1995 začaly cyrilky působit rovněž v Rusku. Odtud o dva roky později přešly na Ukrajinu,[3] kde roku 2010 činnost ukončily.[7]

V roce 2002 měla kongregace v Česku 80 členek.[1] Roku 2017 působily cyrilky v Česku na Velehradě (generální dům), v Brně (sídlo provincie), v Olomouci a v Tetíně,[8] na Slovensku potom Turzovce (sídlo provincie), Bratislavě a Seredi.[9]