Kolvín

Během 2. světová války se němečtí okupanti rozhodli střelnici rozšířit o zastavěná území obcí Padrť, Přední a Zadní Zaběhlá, Kolvín, Skořice, Příkosice, Hořice, Vísky, Trokavec, Štítov a Myt' (část Mirošova). Střel­nice dostala název Truppenübungsplatz Kammwald a sloužila pro výcvik dělostřelců, pěchoty, letectva i jiných druhů vojsk a také k relaxaci frontových oddílů a dalším speciálním činnostem. Obyvatelé obcí Zaběhlá, Padrť, Kolvín, Velcí a Hrachoviště se museli do konce roku 1941 vystěhovat. V této době žilo v Kolvíně 380 obyvatel v 80 domech. Zatímco někteří obyvatelé dotčených obcí z řad lesníků, lesních dělníků a formanů mohli zůstat, z Kolvína byli vystěhováni všichni obyvatelé bez rozdílu a museli si narychlo hledat náhradní ubytování. Část těchto vystěhovaných se nastěhovala do opuštěných domů na Zaběhlé.[4] Za své majetky dostávali odškodnění – již tehdy znehodnocené protektorátní peníze od rokycanské spořitelny. Důvodem proč někteří mohli zůstat byla potřeba dělníků na odtěžení polomů z lesní kalamity, kterou způsobila bouře ze 14. na 15. listopad 1941. Na likvidaci této kalamity bylo zapotřebí velké množství pracovní síly, proto byl poblíž Kolvína zřízen pracovní tábor – „lágr“ (pro 3000–5000 lidí), zprvu určený pro sovětské, polské a francouzské válečné zajatce. Nakonec byl obsazen totálně nasazenými mnoha národností, kteří zde zpracovávali dřevo pro potřeby německého průmyslu. Dřevo bylo dopravováno nově vybudovanými úzkokolejnými železničními tratěmi do Mirošova. Po skončení války a příchodu Rudé armády se z tohoto vybavení stala sovětská válečná kořist.[5] Po vysídlení Kolvína byla do Padrtě převezena kolvínská knihovna i vybavením a další drobnosti z inventáře DTJ Kolvín. V roce 1943 občané z Padrtě navštěvovali stálý biograf, zřízený firmou Fischer v Kolvíně v bývalém hostinci „U Drmců“, kde byly hrány i české filmy.[6]

Po skončení druhé světové války se obyvatelé Kolvína mohli vrátit do svých domovů.[7] Odškodnění, které obdrželi za své nemovitosti při vystěhování si mohli ponechat v případě, že jejich dům byl úplně zdevastovaný, pokud byl v pořádku, museli odškodnění vrátit.[8] Řada lidí se rozhodla zůstat ve svých nových domovech a do Kolvína se už nevrátili. Zatímco před vystěhováním žilo v Kolvíně 380 obyvatel, počátkem roku 1948 zde žilo jen 128 obyvatel.[9] V roce 1949 byl vydán zákon o vojenských újezdech a území brdské střelnice se stalo vojenským újezdem Brdy. Obce Padrť a Kolvín byly vyčleněny z okresu Rokycany a staly se součástí vojenského území Hořovice. V roce 1951 bylo rozhodnuto že se vojenský újezd Brdy rozšíří a obce Padrť, Zaběhlá, Kolvín, Hrachoviště a Velcí zaniknou. Obyvatelé se museli vystěhovat do roku 1952. Při násilném vysídlování byly nemovitosti oceňovány ceníkem z roku 1939 z doby vrcholící inflace. Navíc byl stanoven strop 500 000 Kčs za jednu nemovitost. Toto nízké finanční odškodnění navíc brzy znehodnotila měnová reforma. Zároveň se ukázalo, že pocházet z vystěhované vesnice je nepříjemný cejch, který je ve společnosti tabu.[10] Stěhování prováděl vojenský stěhovací oddíl a stěhovací náklady platil vystěhovaný.[11] V roce 1953 bylo započato s bouráním domů, které vykonali vojáci pomocných technických praporů.[12]

Informační tabule o historii zaniklé obce

Dne 4. května 1991 byl ustanoven Svaz vyhnanců z Brd, který si dal za cíl získat důstojné odškodnění a své odejmuté pozemky zpět. Dne 3. července 1993 se v sokolovně v Mirošově sešlo 180 rodáků z vystěhovaných obcí v Brdech. Ze sjezdu byly odeslány petice Federálnímu shromáždění, České národní radě a federální vládě. Na závěr setkání padrťští rodáci položili kytici k pomníku padlých z 1. světové války ve Skořicích. Dne 24. června 2000 se uskutečnilo setkání potomků rodáků, občanů a dalších příznivců obcí Padrť, Zaběhlá a Kolvín. Setkání se konalo v hostinci ve Skořicích. Při vyprávění vyšlo najevo, že Kolvín a Záběhlá mají své kroniky, Padrť tu svoji postrádá.[13] Dne 15. září 2007 se uskutečnil poslední sraz rodáků z Kolvína, Padrtě, Přední a Zadní Zaběhlé v Mirošově v restauraci Na Zámecké. Poté se vypravili do míst, kde stávaly jejich vesnice.[14]

Dne 1. ledna 2016 vešel v platnost zákon, kterým byl zrušen vojenský újezd Brdy. Důvodem byla přílišná rozsáhlost prostoru, který byl málo využívaný a k počtu vojáků příliš velký. Na jeho místě vznikla chráněná krajinná oblast Brdy. V roce 2020 bylo u příležitosti 80. výročí od vystěhování obyvatel, vysázeno šest lip v místech, kde stávaly zaniklé obce.[15]

• ČÁKA, Jan. Střední brdy - krajina neznámá. Praha: Mladá fronta, 1998. 158 s. ISBN 80-204-0752-9. Kapitola Kolvín, s. 82–87.
• ŽÁN, Miloslav Jan. Padrť – pamětní kniha obce v Brdech v Čechách. 1. vyd. Rokycany: vlastní náklad, 2001. 91 s. Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kolvín na Wikimedia Commons
• Zaniklé obce – Kolvín
• Brdy.org – Kolvín
• Vzpomínky na zaniklá místa – Natalie Trušina, Bakalářská práce 2018