Koloman Belopotocký

Gymnaziální studia absolvoval v Ružomberku a Levoči. Teologii studoval na univerzitě v Innsbrucku jako bohoslovec spišské diecéze.[2] 14. června 1860 byl vysvěcen na kněze v tyrolském Brixenu (dnes Itálie). Na vídeňské univerzitě pokračoval v teologickém studiu a v roce 1872 tam získal titul doktor teologie. Následně působil jako profesor teologie a rektor v semináři na Spišské Kapitule. V roce 1876 ho ostřihomský arcibiskup Ján Šimor povolal rektorem do centrálního semináře v Budapešti. Od roku 1882 působil ve Vídni na Frintaneu (Augustineu) a zároveň byl dvorním kaplanem rakouského císaře.

6. června 1890 ho František Josef I. jmenoval apoštolským polním vikářem, tj. nejvyšším duchovním rakousko-uherských ozbrojených sil. Apoštolský polní vikář byl fakticky biskup personální diecéze, která zahrnovala celou říši a do její jurisdikce patřili všichni příslušníci rakousko-uherské armády, námořnictva a četnictva, jakož i jejich rodiny. Toto jmenování bylo potvrzeno Svatým stolcem 22. července 1890 a byl jmenován titulárním biskupem trikalským. Biskupské svěcení přijal z rukou spišského biskupa Juraje Čásky v katedrále sv. Martina v Spišském Podhradí. V témže roce se stal i kanovníkem latinské katedrální kapituly ve Velkém Varadíně.

V pozici polního vikáře působil 21 let, této funkce se vzdal 1. června 1911. Následně působil jako velkoprobošt katedrální kapituly ve Velkém Varadíně, kde i v roce 1914 zemřel.