Kolofon

Starověké svitky ani středověké rukopisné kodexy neměly titulní stranu a začínaly buď přímo textem nebo jednoduchým nadpisem, v latině často slovy "Incipit liber ..." ("Začíná kniha..."). Jméno autora a název knihy, případně modlitba a jméno písaře, se u zvlášť významných rukopisů přidávaly v samém závěru knihy a nazývaly se kolofon nebo explicit. Význam těchto informací vzrostl s vynálezem knihtisku a vznikem obchodu s knihami. Stručný kolofon v knize mohučského tiskaře Petra Schöffera z roku 1471, vytištěný červenou barvou, je na obrázku. V českém překladu zní:
"Toto slavné dílo Valeria Maxima bylo dokončeno ve vznešeném městě Mohuč na Rýně roku 1471, 18. dne červencových kalend. Bylo šťastně zakončeno panem Petrem Schöfferem z Gernsheimu, mistrem tiskařského umění."
Zhruba kolem roku 1500 se zavádějí titulní stránky, ale kolofony se vyskytují až do 18. století. Moderní obdobou kolofonu je tiráž, umístěná na poslední stránce knihy, která se však v posledních letech přesouvá jako impresum na rub titulního listu.

• Bénédictins du Bouveret. Colophons de manuscripts occidentaux des origines au XVIe siécle. Tome I–V. Fribourg: Éditions Universitaires, 1965–1979.
• KRISTEN, Zdeněk. Písařské přípisky v explicitech rukopisů z českých zemí jako pramen historický. In Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci: Historie. Praha 1954, s. 54-66.
• REYNHOUT, Lucien. Formules latines de colophons. Turnhout: Brepols, 2006. 2 sv. (334, 428 s). Bibliologia. Elementa ad librorum studia pertinentia; volume 25, A-B. ISBN 2-503-52454-0.
• WATTENBACH, Wilhelm. Das Schriftwesen im Mittelalter. Leipzig 1896, s. 491-534.

• Inkunábule

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kolofon na Wikimedia Commons
• Kolofon v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)