Kodex kánonů východních církví

Kodex kánonů východních církví (latinsky Codex Canonum Ecclesiarum Orientalium, ve zkratce CCEO) je kodifikace kanonického práva východních katolických církví.

Příprava první kodifikace

V roce 1917 vyšel Kodex kanonického práva pro latinskou církev. Dne 22. února 1926 na zasedání Kongregace pro východní církve padlo rozhodnutí vydat vlastní zákoník pro všechny východní církve. Papež Pius XI. tyto práce považoval za velmi důležité a sám se v nich angažoval. Přípravy provázely spory, zda má být jeden nebo více kodexů. Pius XI. se klonil k variantě dvou východních kodexů a vymezoval se proti přílišné inspiraci CIC/1917.[1]

Práce probíhaly dlouho a první celková verze s 2 666 kánony byla v lednu 1948 předána papeži Piu XII.. Dílo bylo nazváno Kodex východního kanonického práva (latinsky Codex Iuris Canonici Orientalis, ve zkratce CICO). Čtyři části CICO byly postupně promulgovány Piem XII. Páté Motu proprio o svátostech a o trestech Jan XXIII. v prosinci 1958 nepodepsal kvůli připravovanému koncilu. Z původního návrhu 2 666 kánonů byly promulgovány tři pětiny v archivu zůstalo 1095 kánonů. Přípravná komise CICO se zabývala interpretací vydaných částí a též vydávání pramenů východního práva.[1]

Promulgované části CICO

První kodifikované části
Motu proprio	Promulgace	Účinnost od	Počet kánonů	Obsah
Crebrae allatae sunt	22. února 1949	2. května 1950	131	O manželství
Sollicitudinem Nostram	6. ledna 1950	6. ledna 1951	576	O soudech
Postquam Apostolicis Litteris	9. února 1952	21. listopadu 1952	325	O mniších a o ostatních řeholnících; O časném majetku církve; O výkladu pojmů
Cleri sanctitati	2. června 1957	15. srpna 1958	558	O východních obřadech; O osobách

Kodifikace po druhém vatikánském koncilu

10. června 1972 ustanovil papež Pavel VI. komisi, která měla za úkol sestavit zvláštní kodex východních katolických církví.[2] Kodex byl dokončen v roce 1990 a papež Jan Pavel II. jej 25. října 1990 slavnostně vyhlásil na zasedání biskupského synodu v Římě.[2] Kodex nabyl účinnosti 1. října 1991.

Novelizace

Kodex byl přímo třikrát novelizován (1998, 2015 a 2020).

Přehled novelizací kodexu kánonů východních církví
Motu proprio	Papež	Datum vydání	Oficiální český překlad	Změněné kánony
Ad tuendam fidem	Jan Pavel II.	18. května 1998	Professio fidei	598, 1436
Mitis et misericors Iesus[3]	František	15. srpna 2015	Mitis et misericors Iesus[4]	1357 až 1377
Ab initio	František	21. listopadu 2020		435 §1, 506 §1

Odkazy

Reference

DVOŘÁČEK, Jiří. Úvod do východního církevního práva. [s.l.]: [s.n.] 65 s. Dostupné online. S. 12–14. (Češina)
Tretera (1993), str. 39.
http://sk.radiovaticana.va/news/2015/09/10/motu_proprio_p%C3%A1pe%C5%BEa_franti%C5%A1ka_na_spru%C5%BEnenie_s%C3%BAdnych_procesov/1170402
FRANTIŠEK. Mitis iudex dominus Iesus ; a, Mitis et misericors Iesus : apoštolské listy papeže Františka. Brno: Akademie kanonického práva 46 s. Dostupné online. (čeština, latina)

Literatura

Kódex kánonov východných cirkví. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (slovenština)
DVOŘÁČEK, Jiří. Východní kanonické právo. Praha: Apoštolský exarchát řeckokatolické církve : Institut sv. Kosmy a Damiána, 2014. 161 s. ISBN 978-80-905948-0-7.
SALVET, Leo. Zákoník východních katolických církví - český překlad. doplňková aplikace ASPI: Wolters Kluwer, Česko, 2004.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[Dvoracek-1] DVOŘÁČEK, Jiří. Úvod do východního církevního práva. [s.l.]: [s.n.] 65 s. Dostupné online. S. 12–14. (Češina)

[Tretera39-2] Tretera (1993), str. 39.

[3] ttp://sk.radiovaticana.va/news/2015/09/10/motu_proprio_p%C3%A1pe%C5%BEa_franti%C5%A1ka_na_spru%C5%BEnenie_s%C3%BAdnych_procesov/1170402

[4] FRANTIŠEK. Mitis iudex dominus Iesus ; a, Mitis et misericors Iesus : apoštolské listy papeže Františka. Brno: Akademie kanonického práva 46 s. Dostupné online. (čeština, latina)