Koštice

Název obce vychází ze staročeského osobního jména Košek. Původně se jednalo o ryze českou ves, poté, co byla připojena k libčeveskému panství, sem začali přicházet tamní Němci. Na přelomu 18. a 19. století zde pak již byla takřka polovina obyvatel německé národnosti.

Koštice jsou velmi starou vsí. Archeologické nálezy (popelnice, kamenné předměty, laténské hroby) svědčí o tom, že zde osada stávala již v dobách před příchodem Čechů. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1373, kdy Kunc z Koštic obdržel od Zacha, pražského kramáře, 10 kop grošů jako náhradu škody.

Nejstarší známí držitelé Koštic byli Vřesovci, majitelé statků benediktinského kláštera v Teplicích. Volf z Vřesovic prodal Koštice Jindřichu Hrobčickému z Hrobčic a ten pak měšťanu Starého Města Pražského, doktoru Bernardovi od stříbrné růže. Ten se následně nazýval Bernard Koštický z Koštic. Ve vsi vystavěl tvrz, na které až do své smrti v šedesátých letech 16. století. Polovinu obce pak zdědila manželka Jeronýma z Hrobčic. Ten ale obec obratem vyměnil za jemu vhodnější Hlubany u Podbořan. Novým majitelem Koštice se pak stal Jan Štampach ze Štampachu, který v roce 1613 přikoupil ve vsi Šepetely, Děčany a Rychnov a přičlenil je ke koštickému statku. Tím vzniklo malé panství, které v této podobě existovalo až do zrušení roboty v roce 1781.

Jan Štampach ze Štampachu se zúčastnil na straně stavů bitvy na Bílé Hoře, načež mu byly jeho majetky zkonfiskovány. Koštický statek byl postoupen císařskému plukovníku hraběti Janovi z Aldringenu. Po jeho zastřelení získali dědictví jeho sourozenci. Koštice pak jako věno dostala Janova neteř Anna Marie Gielissová z Aldringenu. Skrze její sňatek s Janem Tomášem Brisigelem pak přešly tomuto rodu svobodných pánů.

Jan Tomáš na koštické tvrzi v roce 1652 zemřel (pohřben je v kostele sv. Václava v Křesíně) a panství zdědil jeho syn Leopold Albert. Z jeho manželství s Isabellou Salome Ernstovou je doložena dcera Marie Viktorie Františka (1668-1706) a syn Jan Tomáš, který ještě jako nezletilý padl v Uhrách.[3] Ves se proto dostala Marie Viktorii Františce, provdané baronce z Kielmasecku. Ta ji prodala Janu Kašparu Proyovi, od něhož ves koupili v roce 1694 Popelové z Lobkovic. Ti pak drželi statek až do pozemkové reformy v roce 1925, kdy byly zdejší majetky v rámci přerozdělování zemědělské půdy Lobkovicům zkonfiskovány. Koštice jsou střediskovou obcí, mající pod svou správou tři menší vesnice: Vojnice, Vojničky a Želevice.

V údolí potoku Dobročka se vyskytují zdroje hořké, vápenato-hořečnaté vody. Hluboký vrt provedený u vesnice zachytil v permokarbonských sedimentech chlorido-sodné vody.[4]

• Pozdně barokní kostel svatého Antonína Paduánského z roku 1752
• Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1729 s plastikou královny Žofie, manželky Václava IV., na soklu
• Sloup se sochou svatého Vavřince
• Mlýn z přelomu devatenáctého a dvacátého století se secesní částí obytných budov

• Přírodní památka Koštice – zamokřená louka s výskytem vzácných slanomilných rostlin. Nedaleko od obce, nalevo od silnice směrem na Libochovice.
• Koštická stráň – slíny a opuky s velkým množstvím zkamenělin křídového pole; nad řekou při silnici do Orasic

Košticemi prochází železniční trať Lovosice – Postoloprty, na které byla zřízena železniční stanice Koštice nad Ohří. Nyní je na trati zavedeno zjednodušené řízení drážní dopravy, takže bývalá stanice má status dopravna D3 a není obsazená personálem. Do obce vedou silnice II. třídy: prochází jí silnice II/246, ze které zde odbočuje silnice II/249.

• Karel Ort (1889–1920), inženýr zabývající se elektrotechnikou a radiokomunikací, spolupracovník T. A. Edisona. [7]
• Václav Satran (* 1950), malíř[8]

• Koštice
• Vojnice
• Vojničky
• Želevice

Obecní úřad vydává měsíčník Koštický zpravodaj, shrnující události předchozího měsíce a informující o plánovaných událostech. [9]

• 
  Škola
• 
  Část bývalé tvrze ve dvoře
• 
  Ortův parní mlýn

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Koštice na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Koštice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)