Knut V. Dánský

Knut V. Dánský (Knud V Magnussen) (asi 1129 – 9. srpen 1157) byl králem Dánska v letech 1146 a 1157. O moc v zemi bojoval se Svenem III. a Valdemarem I.

Knut V. Dánský
král Dánska
Brakteát z doby vlády Knuta V.
Doba vlády 1146 – 1157
Narození asi 1129
Úmrtí 9. srpen 1157
Roskilde
Předchůdce Erik III. Dánský
Nástupce Valdemar I. Veliký
Královna Helena Švédská
Potomci Niels of Aarhus, Valdemar of Denmark a Hildegard of Denmark
Dynastie Estridsenové
Otec Magnus Nilsson
Matka Richenza Polská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Krvavá hostina v Roskilde, Saská světová kronika

Knut byl synem Magnusse Nilsona, dánského prince a krátce také švédského krále, a jeho manželky Richenzy Polské.

Po abdikaci Erika III. v roce 1146 byl Sven III. zvolen králem mágnáty v Sjælland, zatímco Knut byl zvolen Jutsku.[1]

V příštích letech Knut bojoval o moc se Svenem, přičemž Knuta podporoval arcibiskup Eskil z Lundu. Sven si však zajistil Eskilovu loajalitu, když věnoval arcibiskupství v Lundu pozemky. Poté byla Knutova moc omezena na Jutsko.

Po několika bitvách Sven dobyl ostrov Fyn a části Jutska. Sven a třetí z uchazečů o trůn, Valdemar I., porazili Knuta v Jutsku v roce 1150 a Knut zvolil exil u dvora manžela své matky, švédského krále Sverkera I.

V roce 1152 se římskoněmeckým králem stal Fridrich I. Barbarossa. Ten Svena stanovil "hlavním králem", Knut měl získat část Dánska a třetí z uchazečů o trůn, Valdemar I., si měl podržel Šlesvicko.[1] Sven však Knutovi přidělil jen malé území.

V roce 1154 byl Sven svržen aliancí Knuta a Valdemara, který byl jmenován Knutovým spoluvládcemm.[1] Knut nyní měl za spojence také švédského krále Sverkera, s jehož dcerou Helenu se měl oženit.

Eskil a velká část Svenových dalších spojenců ho opustila a byl tedy nucen odejít do německého exilu. Vrátil se až po třech letech, když získal podporu vévody Jindřicha Lva.[2] To přinutilo dánské magnáty rozdělit zemi na Jutsko, Sjælland a Skåne.[1] Knut se stal vládcem Sjællandu.

Během slavnosti v Roskilde 9. srpna 1157 měl Sven III. v plánu zavraždit další dva dánské spoluvládce, to se mu však podařilo jen v případě Knuta.[2] Valdemar utekl do Jutska a 23. října 1157 Svena a jeho armádu porazil u Grathe Hede. Svena zřejmě zabili rolníci, kteří ho našli, zatímco byl i s koněm uvězněný v bažině.[2]

Jediný přeživší ze spoluvládců Valdemar se tak stal jediným králem Dánska. V roce 1157 se oženil s Knutovu nevlastní sestrou Sofií.

Manželství a potomci

Méně než rok před smrtí se Knut oženil s Helenou Švédskou, neměli však spolu žádné děti.[2] Mimo Knut zplodil řadu potomků.[2]

Reference
  1. Svend 3. Grathe at Gyldendals Åbne Encyklopædi
  2. Bricka, Carl Frederik (ed.), Dansk Biografisk Lexikon, vol. XVII [Svend Tveskjæg - Tøxen], 1903. "Svend Grade", Hans Olrik, pp.5-7.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canute V of Denmark na anglické Wikipedii.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.