Sven III. Dánský

Sven III. Dánský (Svend III Grathe) (asi 1125 – 23. říjen 1157) byl králem Dánska v letech 1146 až 1157. O moc v zemi bojoval s Knutem V. a Valdemarem I. V roce 1157 se trojice dohodla, že si Dánsko rozdělí na tři části, ale Sven se pokusil své dva rivaly zabít během slavnosti, poté však byl Valdemarem I. poražen.

Sven III. Dánský
král Dánska
Mince Svena III.
Doba vlády 1146 – 1157
Narození asi 1125
Úmrtí 23. říjen 1157
Pohřben Grathe Kapel
Předchůdce Erik III. Dánský
Nástupce Valdemar I. Veliký
Královna Adéla Míšeňská
Otec Erik II. Dánský
Matka Thunna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Krvavá hostina v Roskilde, Saská světová kronika
Bitva mezi Svenem III. a Valdemarem I., Saská světová kronika

Sven byl nemanželský syn Erika II. a jeho konkubíny Thunny. Když Erik II. v roce 1137 zemřel, jeho nástupcem se stal Erik III. Dánský a Sven byl poslán ke dvoru římskoněmeckého krále Konráda III., kde se spřátelil s Konrádovým synovcem, pozdějším císařem Fridrichem Barbarossou.[1]

Zpět v Dánsku se společně se svým bratrancem Valdemarem (I.) v roce 1146 pokoušel kanonizovat Valdemarova otce a svého strýce Knuta Lavarda. Proti tomu se však postavil Eskil, arcibiskup z Lundu.[1] Po abdikaci Erika III. v roce 1146 byl Sven zvolen králem mágnáty v Sjællandu, zatímco Knut V. byl zvolen Jutsku.[2]

V příštích letech Sven bojoval o moc s Knutem, zatímco Valdemar (I.) ho podporoval. Knuta podporoval arcibiskup Eskil, ale Sven si zajistil Eskilovu loajalitu, když věnoval arcibiskupství v Lundu pozemky. Poté byla Knutova moc omezena na Jutsko.

Po několika bitvách Sven dobyl ostrov Fyn a části Jutska a Valdemara stanovil šlesvickým vévodou. V roce 1152 se římskoněmeckým králem stal Fridrich Barbarossa. Ten Svena stanovil "hlavním králem", Knut měl získat část Dánska a Valdemar si měl podržel Šlesvicko.[2] Sven však Knutovi přidělil jen malé území.

V roce 1154 byl Sven svržen aliancí Knuta a Valdemara, který byl jmenován Knutovým spoluvládcem.[2] Eskil a velká část Svenových dalších spojenců ho opustila a byl tedy nucen odejít do německého exilu. Vrátil se až po třech letech, když získal podporu vévody Jindřicha Lva.[1] To přinutilo dánské magnáty rozdělit zemi na Jutsko, Sjælland a Skåne.[2] Sven se stal vládcem Skåne.

Během slavnosti v Roskilde 9. srpna 1157 měl Sven v plánu zavraždit další dva dánské spoluvládce, to se mu však podařilo jen v případě Knuta.[1] Valdemar utekl do Jutska a 23. října 1157 Svena a jeho armádu porazil u Grathe Hede. Svena zřejmě zabili rolníci, kteří ho našli, zatímco byl i s koněm uvězněný v bažině.[1]

Manželství a potomci

Svenovou manželkou byla od roku 1152 Adéla Míšeňská, se kterou měl dvě děti:[1]

  1. syn, možná pojmenovaný Erik; zemřel mladý
  2. Luitgarda; istrijská markraběnka

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sweyn III of Denmark na anglické Wikipedii.

  1. Bricka, Carl Frederik (ed.), Dansk Biografisk Lexikon, vol. XVII [Svend Tveskjæg - Tøxen], 1903. "Svend Grade", Hans Olrik, pp.5-7.
  2. Svend 3. Grathe at Gyldendals Åbne Encyklopædi

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.